základní legislativní opatření EU na podporu a regulaci ekologického zemědělství; obsah Nařízení 2092/91 o ekologickém (organickém, biologickém) zemědělství; doplňky z roku 1999 týkající se předpisů o ekologické živočišné výrobě; zavedení ochranné známky (loga) pro ekologické produkty vyrobené v EU; Nařízení 1452/2003 o vytvoření databáze ekologických osiv v členských státech EU

Hlavní legislativní základnou pro ekologické zemědělství EU je Nařízení 2092/91, které bylo přijato a zaváděno od roku 1993 všemi členskými státy. Cílem tohoto legislativního dokumentu je poskytnutí záruk a ochrany pro ekologické zemědělce i pro spotřebitele v EU. Nařízení zahrnuje rostlinné a živočišné produkty, krmiva a zpracované potraviny prodávané jako ekologické. Na začátku dokumentu se vysvětluje, že termínu ekologické zemědělství odpovídají různé termíny v různých členských státech (např. ve francouzštině  = biologique, v angličtině  = organic, v němčině = ökologisch, ve španělštině = ecologico, atd.). V češtině se vžil termín ekologické zemědělství a od toho odvozené ekologické potraviny či ekologická produkce, ale v některých publikacích se používá také termín biologický se shodným významem.
V pravidlech EU byla stanovena minimální doba 2 roky pro konverzi konvenčního zemědělství na ekologické. Pro rostlinnou produkci stanoví Nařízení 2092/91 podmínky hospodaření s půdou, horní limity používání chemických prostředků ochrany rostlin, limity aplikace hnojiv  a specifikaci využívání mikroorganismů.
Nařízení z roku 1991 bylo doplněno v roce 1999 předpisy pro živočišnou produkci a řada členských států přijala pro národní ekologickou produkci přísnější kritéria, než jsou povinná minimální kritéria stanovená příslušným legislativním aktem EU. Hospodářská zvířata musí mít možnost výběhu na volný prostor a je také stanoven limit pro intenzitu chovu. Dále jsou stanovena jednotná pravidla pro krmiva (musí být vyrobená ekologicky), pro prevenci zvířecích nemocí a pro veterinární péči. Jsou také stanoveny přísné normy pro ustájení a upoutání zvířat, přičemž se musí dbát na zajištění pohody zvířat (standardy welfare). Farmářům se poskytují rady jak pečovat o zvířata, aby se zajistilo, že se adaptují na požadované environmentální podmínky. Pro chov včel jsou stanovena speciální pravidla. Nařízení EU také určuje podmínky označování ekologických produktů, kontrolní opatření a pravidla zpracování ekologických produktů.
Pokud jde o import ekologických produktů, mohou být na trzích EU prodávány jen ty, které jsou označeny jako ekologické s ověřením jejich ekvivalence s předpisy EU a kromě toho EU povoluje dovozy podle seznamu autorizovaných zemí, které mohou volně vyvážet ekologické produkty na trhy EU na základě vlastností shodných s předpisy EU.
V roce 2003 bylo přijato Nařízení 1452/2003 vyžadující od všech členských států EU, aby od ledna 2004 disponovaly databází pro ekologická osiva. V roce 1999 bylo zavedeno logo ekologických produktů a navíc mnohé členské státy mají pro svoje ekologické produkty také svá národní loga.

Agra Focus, 2004, č. 101, s. 15  (Jav)