Bezpečnost potravin

Zhodnocení rizika z kontaminantů nebo reziduí v živočišných krmivech

Vydáno: 2. 10. 2004
Autor:

V nizozemském výzkumném ústavu TNO vyvinuli nový postup, který umožňuje přesněji hodnotit riziko pro spotřebitele z kontaminantů a reziduí obsažených v živočišných krmivech.

V posledních letech se věnuje zvýšená pozornost riziku, které představuje pro živočišná krmiva chemická kontaminace. Při hodnocení rizika pro spotřebitele je přenos kontaminantů nebo reziduí chemických látek z živočišných krmiv do potravin živočišného původu převážně neznámý faktor. Aby se získaly lepších poznatky o tomto přenosu, provedli v nizozemském výzkumném ústavu TNO metaanalýzu dosud publikovaných prací. Byly shromážděny relevantní údaje o transferu různých skupin chemických látek z živočišných krmiv do výrobků živočišného původu a ty pak zaznamenány do databáze. Celkem bylo do databáze zaneseno přes 200 záznamů, z nichž každý obsahoval informaci o transferu kontaminantů a reziduí. V databázi TNO byl údaj o kvantitativním transferu určité chemikálie zaznamenán jako její tzv. “faktor transferu”. Ten byl definován jako poměr koncentrace chemikálie v živočišných výrobcích a koncentrace chemikálie v živočišném krmivu. Do databáze bylo vloženo více než 2500 individuálních faktorů transferu.

Vedle použití faktorů transferu pro specifické chemikálie byla databáze také použita ke zhodnocení relativní citlivosti živočišných matric ke kontaminaci chemickými sloučeninami. Kromě toho byly provedeny statistické analýzy pro různé skupiny chemikálií. Pokud nebyla specifická informace pro určité chemikálie k dispozici, provedl se odhad, s jakou pravděpodobností k přenosu těchto látek dochází.

Zjistilo se, že tuk a jedlé vnitřnosti mají nejvyšší faktory transferu, zatímco vejce, mléko a maso mají nejnižší faktor transferu. Samostatné, podobné statistické subanalýzy byly provedeny pro různé skupiny chemikálií.

 

Zhodnocení rizika z kontaminantů obsažených živočišných krmivech: případové studie pro nikl

 

Aby se ilustrovala hodnota údajů v databázi, byla provedena příkladová studie, ve které surovina obsažená v živočišných krmivech byla kontaminována niklem. Uvedenou surovinou byl tuk a jeho podíl v krmivu pro dobytek byl 6 %. Protože nebyla k dispozici žádná aktuální informace o transferu niklu z krmiv do jedlých výrobků nebo o relativní náchylnosti živočišných tkání k zadržování niklu, byla použita nejméně příznivá situace (nejhorší případ). Předpokládala se úplná absorpce a retence niklu dobytkem a úplný transfer niklu do jedné z jedlých komodit. Pro zjednodušení se předpokládal stále stejný stav ve výkrmu po dobu jednoho týdne. To znamenalo, že se k posledním hladinám reziduí u jedlých komodit přidával pouze kumulativní příjem niklu za dobu jednoho týdne.

Za těchto předpokladů se získaly následující faktory transferu pro jednotlivé živočišné produkty: * mléko: 0,8; *maso: 0,6; * játra: 20; * ledviny: 74; * tuk: 20.

Tyto hodnoty byly použity jako základ pro hodnocení rizika. V uvedeném případě se očekávalo, že kontaminace krmiv bude maximálně 1,5 mg/kg krmiva (sušiny).

 

K hodnocení rizika pro zdraví člověka lze použít hodnotu TDI (tolerovatelný denní příjem). Ta je pro nikl: 0,05 mg Ni na kg tělesné hmotnosti (nebo 3 mg/osoba/den za předpokladu, že osoba váží 60 kg). Uvedený údaj navrhuje použít Nizozemský národní ústav veřejného zdraví a životního prostředí (RIVM, 2000).

 

Údaj o spotřebě potravin byl použit stejný jako při odhadu zdravotního rizika z reziduí veterinárních léčiv (tj. denní konzumace 1,5 kg mléka a mléčných výrobků, 100 g vajec a vaječných výrobků, 300 g masa, 50 g tuku, 100 g jater a 50 g ledvin.

Na základě všech těchto předpokladů se odhadl příjem niklu z jednotlivých komodit vyjádřený jako % TDI:

– mléko: 60 %,

– maso: 9 %,

– játra: 100 %,

– ledviny: 185 %,

– tuk: 50 %.

Výsledky v případové studii naznačují, že je možné, aby došlo (ať nahodile či nikoliv) k překročení TDI. K ověření tohoto závěru, k upřesnění (refine) zhodnocení rizika, byla použita informace z databáze o faktorech transferu pro nikl. Výsledky, ke kterým se došlo:

mléko: 2 %, maso: 89 %, játra: 55 %, ledviny: 28 % z TDI. Pro tuk nebyly dostatečné údaje.

V porovnání s výsledky získanými v případové studii (nejhorší případ) informace získaná z databáze naznačuje, že spíše než jedlé vnitřnosti může být u spotřebitelů maso hlavním zdrojem příjmu reziduí niklu. Ve skutečnosti informace z databáze naznačuje, že příjem niklu u spotřebitelů prostřednictvím masa by mohl být asi 10krát vyšší než je příjem podle případové studie. Naopak se zdá, že příjem prostřednictvím mléka by mohl být mnohem nižší než příjem odhadnutý v případové studii. Dokonce u příjmu společně z mléka a tkání je nepravděpodobné, že dojde i expozici přesahující TDI.

 

Porovnáním postupu v případové studii (nejhoršího případu, který může nastat) s postupem založeným na faktorech transferu z databáze se ukazuje, že použití faktorů z databáze je přesnější při hodnocení rizika. Pokud není k dispozici v databázi informace o specifickém kontaminantu, mohou být faktory transferu vypočítány použitím údajů o sloučeninách v rámci stejné chemické třídy nebo s porovnatelnými fyzikálně-chemickými vlastnostmi.

Použití databáze transferů umožňuje lepší pochopení transferu kontaminantů a reziduí z krmiv do živočišných výrobků a výsledkem je realističtější zhodnocení rizika.

 

Leads in Life Sciences, 6, 2004, č. 25, s. 4–5