40 let chovu holštýnského skotu v Evropě
Vydáno: 13. 9. 2006
Autor:
Na procesu postupné holštýnizace populace dojnic v Evropě se významnou měrou podílí Svaz chovatelů evropského holštýnského skotu.
Malá spolupráce a velká snaha o soběstačnost jednotlivých zemí a plemenářských organizací – to byly charakteristické rysy svobodného chovatelského rozvoje a ztržňování v oblasti evropského chovu holštýnského skotu před rokem 1966. Proto v tomto roce došlo ke vzniku vzájemné dohody o spolupráci mezi jednotlivými zeměmi. K zakládajícím 9 státům se v průběhu následujících 40 let připojilo dalších 20 (viz tabulka).
Hlavní cíle a úkoly Svazu chovatelů evropského holštýnského skotu:
- výměna informací o všech oblastech chovu,
- přizpůsobování plemenářských a organizačně-technických pracovních metod s ohledem na vzájemnou akceptaci,
- podpora výměny plemenného materiálu,
- realizace výstav a přehlídek za účelem oboustranné informovanosti a propagace tohoto plemene,
- vzájemná spolupráce s jinými stavovskými organizacemi a zastoupení zájmů Svazu na mezinárodní úrovni.
Reciproční uznávání bylo zásadní otázkou, která si v počáteční fázi vyžádala mnoho rozhovorů, porad a přesvědčovací práce. Kontroverzní představy o definici chovného cíle byly v jednotlivých zemích velmi odlišné, protože se odvíjely od tamních ekonomických a hospodářských podmínek. To je projevilo zejména v počátcích nerozhodností při zahájení procesu holštýnizace. V roce 1969 došlo ke sjednocení definice holštýnské dojnice, která se vyznačovala kombinovanou užitkovostí s převahou mléčné složky. V této definici však nebyl věnován dostatečný prostor analýze obsahu bílkovin v mléce a došlo také k zanedbání důležitosti problematiky konstituce a zdravotního stavu zvířat.
Tabulka: Členské státy Evropského svazu holštýnského skotu
|
1966
|
Belgie, Dánsko, Německo, Francie, Velká Británie, Itálie, Lucembursko, Nizozemí, Švédsko
|
|
1967 – 1970
|
Švýcarsko, Rakousko, Finsko
|
|
1982 – 1989
|
Španělsko, Polsko, Portugalsko, Bulharsko, Izrael, Maďarsko, Slovinsko
|
|
1990 – 1999
|
Irsko, Česká republika, Slovensko, Rumunsko, Estonsko, Litva, Turecko
|
|
2000 – 2005
|
Lotyšsko, Řecko, Kypr
|
S nárůstem mezinárodního obchodu s plemenným materiálem a spermatem býků vyžadovaly především importující země jednotné a domněle spolehlivé průkazy původu. Jednalo se o sjednocení údajů o zabezpečení identity, o užitkovosti zvířat a jejich předků v samičí linii a údaje o plemenné hodnotě býků. Poslední podmínka byla jen obtížně splnitelná, protože systém odhadu dědičnosti parametrů užitkovosti se lišil a transformace výsledků byla zdrojem dalších rozdílů a nepřesností. Později experti přepracovali stávající systém a na základě nejnovějších vědeckých poznatků vytvořili akceptovatelný systém Interbull (mezinárodní odhady plemenné hodnoty) a ICAR (Mezinárodní výbor pro kontrolu užitkovosti). Údaje o plemenné hodnotě se vztahovaly nejdříve pouze na přímé užitkové vlastnosti. Později přibyly ještě parametry exteriéru a v poslední době také funkční znaky.
Důležitým bodem mnoha konzultací byla po mnoho let harmonizace klasifikačního systému. Akceptovatelný výsledek pro všechny nakonec přineslo zavedení lineárního popisu s nejprve 12 znaky. Hlavní klasifikátoři se setkávají každoročně, aby byla zajištěna harmonizace hodnocení exteriéru. Další unifikace a objektivizace je důležitá, protože spolu s expanzí trhu se spermatem musí zůstat hodnocení exteriéru zvířat spolehlivým pomocníkem pro kupce a uživatele při jejich rozhodování. V současné době je mezinárodně standardizováno 16 znaků.
Reciproční návštěvy přehlídek podporují myšlenku větší vzájemné pospolitosti. Kromě jiného byla předmětem debaty také myšlenka celoevropské přehlídky. Nakonec se první experimentální prezentace uskutečnila v roce 1989 v Paříži (žádná přehlídka, žádné posuzování zvířat), které se účastnily pouze 4 země, ale s jasným závěrem, že jsou přehlídky potřebné a v budoucnu se budou konat ve dvouletém cyklu. Tyto záměry – díky veterinárním předpisům dvakrát narušené – se podařilo naplňovat, v letošním roce proběhla v Oldenburgu již 9. ročník přehlídka s názvem All-European Championship, na které 12 zemí představilo 45 červeno- a 85 černostrakatých plemenných zvířat a také 11 skupin potomstva. Novinkou byl European Star Sale, kde bylo přihlášeno 35 zvířat.
Zkušenosti získané z uskutečněných přehlídek vyústili ve tvorbu společných pravidel konání přehlídek, posuzování zvířat a etického standardu. Byl uskutečněn plán, vybrat z velkého okruhu evropských rozhodčích kvalifikovaný pool rozhodčích o cenách, kterým bylo následně doporučeno, aby se při posuzování předváděných zvířat zaměřili na 4 znaky – komplexní mléčný charakter (10 %), tělesná stavba (25 %), fundament (25 %) a vemeno (40 %).
K další harmonizaci budou vést snahy o jednotné řazení býků z celoevropského hlediska, k čemuž budou prověřovány současné zásady vhodného modelu odhadu plemenné hodnoty. Evropský index by mohl být významným ukazatelem pro zlepšení modelu odhadu plemenné hodnoty MACE (Multiple Across Country Evaluation), který je používán v rámci Interbullu.
V současné době jsou členy Svazu plemenářské organizace z 29 zemí, z čehož dva státy jsou mimoevropské (Izrael, Turecko). Celkově je v těchto členských zemích přes osm milionů dojnic zapsaných v plemenné knize chovaných v téměř 150 000 plemenářských podnicích. ročně testováno v Evropě okolo 3600 černo- a červenostrakatých holštýnských býků. Červenostrakatí holštýni měli dříve svoji vlastní zastřešující organizaci na evropské úrovni. S přibývající holštýnizací je stále blíže genový pool holštýnské krve. V jednotlivých zemích postupně přibývalo spojení svazů černo- a červenostrakatého holštýna, ve kterých pracovali stejní experti. Proto bylo logickým důsledkem tohoto procesu zrušení obou evropských zastřešujících organizací evropského holštýnského skotu (EHRC) v roce 2003.
Populace holštýnského skotu obou barevných rázů ve většině členských států směřuje k získání rozhodujícímu podílu tohoto plemene v populaci dojného skotu. Na této cestě dává Evropský Svaz pomocí harmonizace pracovních metod a technicko-organizačních opatření důležité impulsy k naplnění konkrétních cílů, jejichž výsledkem je dosažení jednotlivých etap z plemenářského a organizačního pohledu.