Zdravotní účinky dioxinu
Vydáno: 10. 12. 2008
Autor:
Nebezpečí dioxinu spočívá především v jeho kumulaci v tukové tkáni člověka i zvířat.
(aho/lme) – Pojem dioxin označuje celou skupinu chemikálií. Jedná se o polychlorované aromatické sloučeniny s podobnou strukturou a podobnými chemickými a fyzikálními vlastnostmi. Nejsou vyráběny záměrně, ale vytváří se jako vedlejší produkty chemických reakcí, které zahrnují celé spektrum přírodních jevů jako jsou např. vulkanické výbuchy a lesní požáry až po antropogenní procesy, jakými jsou výroba chemikálií, pesticidů, oceli a nátěrových barev, bělení papíru a buničiny nebo emisí odpadních plynů a spalování odpadků. Např. jsou dioxiny obsaženy v emisích, které vznikají při nekontrolovaném spalování chlórovaných odpadů ve spalovnách komunálních odpadů.
Z 210 různých sloučenin dioxinu je pouze 17 pochybných z toxikologického hlediska. Nejdůkladněji byl analyzován jedovatý dioxin, tj. 2,3,7,8-tetrachlordibenzo-p-dioxin, zkráceně 2,3,7,8-TCDD. Hodnoty naměřeného dioxinu se pohybují v poměru 1/1 000 000 000 000 (parts per trilion; ppt).
Dioxiny se nerozpouštějí ve vodě, ale jsou velmi silně rozpustné v tucích. To znamená, že mohou vytvářet vazby se sedimentem vodních zdrojů a s organickými látkami z okolního životního prostředí a resorbovat se v tukové tkáni živočichů a lidí. Dalším negativem je to, že jsou biologicky neodbouratelné, takže perzistují a postupně dochází ke kumulaci jejich množství v potravinovém řetězci. Jak jednou dojde k uvolnění dioxinu do prostředí prostřednictvím vzduchu nebo vody, nakonec to dospěje k jeho akumulaci v tukové tkáni zvířat a lidí.
Nebezpečí dioxinu pro lidskou populaci a životní prostředí je známo široké veřejnosti již od roku 1976, v kdy došlo k jedné italské chemické továrně v Seveso k explozi s následným uvolněním 2 kilogramů dioxinu do okolního prostředí. Okolí se stalo na řadu let neobyvatelným a způsobilo lidem těžká poškození kůže.
„Ultratoxin TCDD“ (dioxin) způsobuje vědcům těžkou hlavu. Jak by se měla tato látka hodnotit, když na ni reagují zvířat extrémně odlišně: např. morčata jsou 2 500krát citlivější v porovnání s křečky. Přenos informací získaných v rámci experimentů na zvířatech by proto byl spekulativní.
Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny IARC až v roce 1997 rozhodla zařadit TCDD mezi látky rakovinotvorné pro člověka. K tomuto rozhodnutí je kromě jiného vedly výsledky šetření, které odhalily, že u více než 5000 dělníků z chemických továren, v jejichž krvi byly naměřeny více než 300násobné hodnoty TCDD, se vyskytlo o 15 % smrtelných případů rakoviny více než se očekávalo. I v pozdějších letech se úmrtnost na rakovinu u těchto osob v průměru pohybovala o 13 % výše v porovnání s ostatním obyvatelstvem. U osob vystavených maximálnímu zatížení, toto riziko vzrostlo dokonce o 25 %. Současně sbíraná data o výskytu srdečních infarktů a diabetu nebyla průkazná. U diabetu dokonce se vzrůstající mírou kontaminace dioxinem došlo k jejímu utlumení. Celkový počet rakovinných nádorů sice vykazuje signifikantní nárůst, ale není tomu tak u všech druhů nádorů.
Objektivizovaným poškozením zdravotního stavu zůstává v první řadě chlorakné (závažné změny na kůži), dioxin má i negativní účinky na centrální nervový systém – prohlubují depresivní stavy.
Dioxine: Chemisch – historisch – natürlich
[2008-12-08], www.animal-health-online.de