Bezpečnost potravin

Vliv různých složek stravy na ghrelin (hormon hladu)

Vydáno: 2. 12. 2008
Autor:

Bílkoviny ve stravě mají největší vliv na snižování hladiny ghrelinu v těle a tím na pocit nasycení.

Hormon hladu ghrelin je zodpovědný za to, jak se cítíme nasyceni a jak často máme tendenci do sebe něco cpát. Vylučuje se v žaludku a povzbuzuje tělo k další konzumaci potravin. Na uzdě ho podle amerických odborníků nejspolehlivěji drží v potravě přijaté bílkoviny.
Jinak řečeno, kdo se cpe stravou bohatou na cukry (sacharidy) a tuky (lipidy), tomu hladina ghrelinu rychle kolísá a pocity hladu se dostavují častěji.
Naopak pokrmy bohaté na bílkoviny se zdají být nejlepším řešením pro rychlé a dlouhodobé zasycení. Proteiny totiž dokážou nejlépe ze všech živin hlídat hladinu ghrelinu, zatímco sacharidy a tuky jsou z tohoto hlediska horší, než se dosud mínilo. Odborníci z University of Washington v Seattlu pak testovali, jak účinné tři hlavní živiny (bílkoviny, cukry a tuky) jsou při snižování hladiny hormonu ghrelinu, vylučovaného žaludkem.
"Potlačování ghrelinu je jedním ze způsobů, jak omezit chuť k jídlu, když člověk začne jíst a začíná být sytý," prohlásil jeden z autorů doktor David Cummings.
Jeho tým podával šestnácti dobrovolníkům tři různé typy koktejlů, každý měl různé koncentrace sacharidů, tuků a bílkovin. Všem jedincům odebírali lékaři krev před vypitím nápoje, poté každých dvacet minut po dobu šesti hodin. Ve vzorcích byla sledována hladina hormonu ghrelinu.
"Zajímavým zjištěním je, že tuk potlačoval ghrelin docela slabě," uvedl Cummings, podle něhož nejsilněji potlačovaly hladinu tohoto hormonu právě bílkoviny, a to jak mírou, tak délkou trvání. U sacharidů dojde v těle sice zpočátku k nejprudšímu poklesu hladiny ghrelinu, ale posléze jeho množství v těle naopak vzroste ještě výš, než tomu bylo před pozřením cukrů.
Mezi potraviny bohaté na bílkoviny patří libové maso, játra, ryby, mléko, některé mléčné výrobky, houby, některé ořechy a fazole. Závěry studie byly publikovány v odborném časopise Journal of Clinical Endocrinology & Metabolism.
 
Zdroj: iDNES