Bezpečnost potravin

Úloha SVS při kontrole bezpečnosti potravin

Vydáno: 5. 2. 2006
Autor:

Na potravinářském úterku pořádaném Českou potravinářskou společností 31. ledna 2006 byly poskytnuty informace o očekávané novele veterinárního zákona a o zkušenostech s kontrolou potravinářských podniků a prodejen.

V souvislosti s novým balíčkem potravinářských předpisů EU týkajících se kontroly, hygieny a bezpečnosti potravin, které začínají platit od ledna 2006 dochází i k úpravě znění veterinárního zákona 166/1999 Sb. (v době konání přednášky čeká na schválení v senátu ČR), který je základním legislativním nástrojem regulujícím chov a zdraví zvířat a bezpečnost živočišných produktů. Vedle toho dochází i k úpravě prováděcích vyhlášek k veterinárnímu zákonu (200-203/2003, 375/2003).

Zásadní význam má především § 22 veterinárního zákona týkající se povinností a odpovědnosti podnikatelů. Trvá povinnost schvalování a registrace závodů, povinnost preventivně kontrolovat suroviny, doplňky i výrobky, povinnost mít zpracovaný provozní a sanitační řád,  povinnost označovat potraviny razítkem „zdravotní nezávadnosti“ tzn. č. provozovny + cz. Toto označení je vodítkem pro dohledání výrobce v případě závady, což je důležité nyní, kdy zákon o potravinách nevyžaduje uvádění výrobce, ale umožňuje uvádět i jen  balírnu, dovozce nebo prodejce. Zvláštní ustanovení platí pro malé podniky (podniky s malým objemem výroby), které nesmějí překračovat deklarované kapacity, protože z titulu malých kapacit využívají různá zmírnění požadavků, a tak by mohly být nekalou konkurencí velkým podnikům, které musí splnit všechny požadavky bez úlev.

Důležité požadavky týkající se provozních prostor jsou obsaženy v § 24.

Některé změny veterinárního zákona souvisejí s možností prodeje přímo z farmy nebo prostřednictvím „blízkého maloobchodu“, (což umožňují nová nařízení ES).

Novou povinností je od 1. 1. 2006 podle nařízení 854/2004 o kontrole živočišné produkce provádění auditů. Jedná se o kontrolu skutečného stavu, zpracované dokumentace, ověření její dostatečnosti a účinnosti. Důraz je kladen na správnou hygienickou praxi, HACCP, informace o potravinovém řetězci (vysledovatelnost), uspořádání a údržbu prostor, osobní hygienu, školení pracovníků, regulaci výskytu škůdců, teplotní režimy, jakost vody. Frekvence auditů závisí na analýze rizik, na dosavadních zkušenostech s příslušnými podniky.

Nejčastější závady zjišťované orgány SVS

         nedodržování teplotního režimu (předepsané teploty masa na příjmu jsou 7 °C, u drobů 3 °C),

         neoznačené suroviny a polotovary,

         nevhodně uložené čisticí prostředky (společné umístění s produkty, neoznačené náhradní obaly),

         nevhodné umístění živočišných produktů při skladování (např. ze zavěšeného masa odkapává tekutina do výrobků umístěných pod ním),

         nevyhovující stav objektu (porušené stěny, podlahy atd.),

         ponechávání otevřených vrat, oken (hmyz),

         křížení cest,

         nevyhovující omračovací zařízení (zkorodované, bez měřiče proudu a signalizace času),

         zkorodované háky na maso,

         poškozené  (posekané, hygienicky neudržovatelné) „špalky“ (plastové pracovní plochy),

         časté hrubé porušování osobní hygieny u údržbářů, řidičů, závozníků,

         nefunkčnost, nepřístupnost, nedostatečné zásobování hygienických zařízení,

         ukládání a přesouvání přepravek přímo po zemi,

         nečisté přepravky (zbytky živočišných produků, vrstvy starých etiket, plísně),

         chyby systému HACCP (chybí uvedení zodpovědných osob, chybí zápisy o ověření, chybí ověření výrobního diagramu po rekonstrukcích, nedostatečně je popsán systém „zvládnutého stavu“),

         chyby při sanitaci (neproškolení pracovníci),

         nevhodné umísťování nástrah proti hlodavcům ve výrobních prostorách.

Zápis na základě účasti na přednášce MVDr. Ant. Kozáka, ředitele Městské veterinární správy v Praze, ze dne 31. 1. 2006, zpracovala Ing. Suková