Objasnění pojmu translační výživa. Prospěch pro veřejné zdraví i pro potravinářský průmysl.

“Translační výživa” (translational nutrition) je nástroj zkrácení cesty mezi objevy v oblasti výživy a jejich aplikací s cílem získat prospěch jak pro společnost, tak pro potravinářský průmysl.

Globální dopad nepřenosných onemocnění souvisejících se stavou (např. obezita, diabetes a kardiovaskulární onemocnění) činí nátlak na výzkum v oblasti výživy. Je nezbytné, aby se požadavky na stravu z hlediska obecného zdraví přenesly do výzkumu zaměřeného na výživu a naopak, aby se objevy ve výzkumu do možná nejrychleji převedly do praxe. Včasná aplikace nových vědeckých objevů nebo objasnění zdravotního prospěchu je hlavním výstupem studijního předmětu nazvaného “translational science”.

“Translační věda” je rychle se rozvíjející oblast, která funguje dvěma směry: od výzkumu do praxe a z praxe do výzkumu. Na cestě od výzkumu do praxe je nezbytné převést vědecké poznatky urychleně z laboratoře ke spotřebiteli – k jeho prospěchu. Účelem druhého směru (od spotřebitele) je identifikovat výzkumné priority tam, kde byly zjištěny mezery v poznatcích o výživě a podporovat financování výzkumu zaměřeného na tyto priority. Výzkum je přitom zapotřebí směřovat do řady vědních oblastí, které souvisejí s problémy výživy.

Na řadě univerzit v USA byly založeny instituty nebo zahájeny programy zabývající se “translační medicínou”. Cílem je urychlit procesy, kterými se aplikuje základní výzkum ke zlepšení zdraví člověka: od detekce rizik, přes diagnózu, k novým strategiím léčby onemocnění.

“Translační výživa” je multidisciplinární úsilí, které zahrnuje vědu o výživě, vědu o potravinách a vědu o zdraví. Translační medicína a translační výživa se doplňují.

Výživa je vědní disciplína, která se tradičně věnuje objasnění vztahu mezi stravou a zdravím a tento překládá do řešení v podobě léčby a prevence. Prevence deficitů ve výživě zahrnuje řadu prvků základního výzkumu zaměřeného na přírodní vědy (vědy o životě), jsou do ní zapojeny vládní kontrolní instituce (v USA federální i lokální) a zemědělský sektor. Řada takovýchto řešení byla implementována, např. přídavek jódu do stolní soli a přídavek kyseliny listové do snídaňových cereálií (v USA).

Translační proces ve výživě může selhat a to i tehdy, když jsou k dispozici spolehlivé vědecké poznatky. Tak např. esenciální charakter kyseliny listové byl objasněn již počátkem 20. století, avšak teprve v roce 1996 se zjistilo, že má vliv na vývoj nervové trubice u kojenců a následně se přistoupilo k fortifikaci cereálních výrobků.

Příklady translační výživy:

* rychlá translace u trans-tuků,

* pomalá translace u rostlinných sterolů.

Více informací o “translační výživě” je k dispozici v článku pod názvem “Přenášení inovací z oblasti výživy do praxe” publikovaném v časopise Food Technology 60, 2005, č. 5, s. 26–31.