Bezpečnost potravin

Sulfonamidy v živočišných produktech

Vydáno: 8. 6. 2006
Autor:

Přehled analytických metod stanovení reziduí sulfonamidů v potravinách živočišného původu.

Sulfonamidy se široce používají k terapeutickým i profylaktickým účelům a to u lidí i u zvířat. Někdy se používají jako aditiva do živočišných krmiv, neboť dlouhodobá konzumace sulfonamidů podporuje růst. Pokud neexistuje dostatečný časový interval mezi ukončením aplikace sulfonamidů zvířatům před porážkou nebo před získáváním mléka, dostává se na trh maso a mléko kontaminované rezidui sulfonamidů.

V současné době představují sulfonamidy a jiné léky (chlortetracyklin, penicilin a četné ionofory) nejčastější antimikrobiální preparáty, které kontaminují živočišná krmiva. To představuje pro zdraví člověka vážné problémy, neboť se mohou u něj vyskytnout alergické nebo toxické reakce. Hlavní riziko z nadměrného používání antimikrobiálních prostředků u zvířat spočívá také v tom, že může dojít u bakterií k vytvoření rezistence. U některých sulfonamidů se dále zjistilo, že jde o potenciální karcinogeny, což vedlo k tomu, že se rozvinula široká diskuse k bezpečnosti potravin. Odhaduje se, že asi 5 % humánních pacientů, kterým byly aplikovány sulfonamidy, nežádoucím způsobem reagovalo na tyto léky. Výsledkem je, že se přítomnost reziduí sulfonamidů v potravinách považuje z hlediska spotřebitelů za nebezpečnou.

K ochraně spotřebitelů před riziky z konzumace reziduí léků byly v řadě zemí stanoveny maximální limity reziduí (MRL). V Evropě, Kanadě a v USA je MRL pro celkovou koncentraci sulfonamidů v jedlých tkáních 100 µg.kg-1, v Japonsku 20 µg.kg-1.

Existují různé metody stanovení sulfonamidů v potravinách (mléko, maso a vejce). Na základě spolupráce vědců v Číně a v Austrálii byl vytvořen přehled těchto analytických metod stanovení sulfonamidů v potravinách živočišného původu. Jde především o následující metody:

* HPLC (vysokoúčinná kapalinová chromatografie),

* TLC (chromatografie na tenké vrstvě),

* HPCE (vysokoúčinná kapilární elektroforéza),

* ELISA (enzyme-linked immunosorbent assay),

* BIA (biosensor immunoassay),

* mikrobiologické metody.

 Jsou uvedeny výhody a nevýhody každé z uvedených metod.

 

Food Additives & Contaminants 23, 2006, č. 4, s. 362–384