Na těžkých půdách napomáhá trend příliš časného výsevu stále častěji výskytu virů.

V Německu probíhají již několik let výzkumy zaměřené na šíření virů přenosných půdou, které napadají žito, pšenici a tritikale. Zatímco výskyt virů byl prokázán ve většině pěstitelských oblastí žita v Dolním Sasku a Sasku-Anhaltsku, pěstování pšenice nebylo dosud ohroženo. Oproti tomu nabylo rozšíření těchto virů ve Francii a Itálii rozsahu srovnatelného v Německu s rozšířením viru žluté mozaiky ječmene.
V pšenici se tyto viry objevily poprvé před několika málo lety v blízkosti Heidelbergu; výskyt byl prokázán také na některých pozemcích na severu Německa. Typickými příznaky napadení rostlin pšenice jsou světle zelené až bledé čárkovité skvrny na listech.Vysoká a homogenní kontaminace polí u Heidelbergu nasvědčuje tomu, že k prvním infekcím muselo dojít zhruba před 5 až 10 lety. Vzhledem k vysokému stupni kontaminace nelze pochybovat o tom, že viry se vyskytují také na jiných polích, aniž by zde byly prokázány nebo se objevily nejmenší známky napadení.
To, že tyto viry, které jsou přenášeny jako virus žluté mozaiky ječmene půdní houbou Polymyxa graminis, byly na pšenici v Německu objeveny poměrně pozdě, má podle názoru dr. W. Hutha ze Zemského biologického ústavu v Braunschweigu více příčin. Nejpodstatnější je pozdní termín výsevu pšenice. U výsevů v říjnu nebo dokonce v listopadu brzdí již nízké teploty pronikání houby do kořínků rostlin a zabraňují tak infekci. Obecný trend příliš časného výsevu byl proto také jednou z příčin rychlejšího šíření v oblastech pěstování žita.
Podle dr. Hutha šíření podporuje příliš časný výsev pšenice v září. Jestliže se viry v půdě již jednou objeví, nezadržitelně dochází (tak jak je to známo u ječmene) k jejich šíření při zpracování půdy a větrnou erozí. Přitom se vychází z toho, že pokud se na jednotlivých polích objeví zcela nenápadné, malé ohnisko infekce, lze v zhruba 10 letech očekávat problémy.
Postiženy jsou zejména těžké půdy s vysokou vodní kapacitou, protože houba, která viry přenáší, zde nalézá lepší podmínky vývoje než na lehkých, písčitých půdách. Již proto dosahují tyto viry pro pěstování pšenice velkého významu. Pozdní výsev sice může šíření virů zpomalit, nemůže mu však zabránit.
Na rozdíl od viru žluté mozaiky ozimého ječmene lze šíření půdních virů na pšenici pěstováním rezistentních odrůd zabránit jen v omezené míře. Důvodem je skutečnost, že i rezistentní odrůdy jsou infikovány a mohou viry dále šířit. V mnoha šlechtitelských ústavech probíhají v současné době šlechtitelské programy zaměřené na tuto problematiku.
Top Agrar, 2004, č. 11, s. 72 (DK)