Úřad EFSA nesouhlasí se studiemi, podle nichž je americký losos méně kontaminovaný než evropský. Doporučuje konzumovat 1 až 2 porce ryb týdně, ale vyhnout se určitým druhům, a také sleďům a lososům z Baltu.

Podle stanoviska úřadu EFSA, vydaného na žádost EP, není opodstatněné tvrdit, že volně žijící ryby jsou z hlediska vlivu na lidské zdraví lepší než farmově chované ryby. Výživový přínos (obsah bílkovin, mastných kyselin, vitaminů a minerálů) stejně jako zatížení kontaminanty (především dioxiny a metylrtutí) je ovlivněn hlavně druhem, sezonou, lokalitou, stravou a věkem ryb.

Studie Hitese a Forana

EFSA se staví kriticky k materiálům Hitese a kol. (2004) a Forana a kol. (2005), podle kterých je americký losos méně kontaminovaný než evropský. Podle Forana by měl být farmově chovaný losos zcela odmítnut. Autoři nebrali v úvahu faktory jako sezona, lokalita, strava a věk ryb, které jsou velmi různorodé.

Pokud jde o volně žijící ryby, starší kusy jsou všeobecně větší a živí se většími druhy. Proto akumulují větší množství kontaminantů než menší ryby ve stejné populaci. Nelze srovnávat omnivory s karnivory, jak je tomu v materiálu Hitese, podle kterého mají ryby z Pacifiku nižší obsah kontaminantů než losos chovaný v Atlantiku.

Výživový význam ryb a doporučení

Konzumace jedné nebo dvou porcí tučných ryb (130 g) týdně zajistí dostatečné zásobování lidí n-3 mastnými kyselinami s dlouhým řetězcem, které jsou doporučovány kvůli příznivému vlivu na kardiovaskulární systém a na vývoj plodu. Přitom z hlediska kontaminantů není rozdíl mezi volně žijícími a farmově chovanými rybami.

Varování EFSA

EFSA však varuje spotřebitele, kteří konzumují velká množství dravých ryb jako je tuňák, že příjem metylrtuti může překročit hodnotu PTWI (dočasně tolerovatelný týdenní příjem). Vysoký příjem tučných ryb může mít za následek překročení PTWI pro dioxiny, který podle SCF EK činí 2 pg/kg tělesné hmotnosti/den, podle Výboru expertů pro potraviny a aditiva FAO/WHO 2,3 pg/kg/den (dokonce i když se nepočítá se zatížením dioxiny z jiných zdrojů).

Nejvíce ohroženy jsou nenarozené děti, a sice metylrtutí. Proto by ženy před a během těhotenství měly množství ryb omezit. PTWI se pravděpodobně nepřekročí, pokud jednou ze dvou týdenních porcích není tuňák obecný nebo křídlatý. Vysoká množství metylrtuti jsou obvykle obsažena také v rybách marlín, štika, mečoun a žralok.

Riziko pro nenarozené děti se netýká dioxinů, protože ty se vytvářejí v těle.

Volně žijící a farmově chované ryby

Při farmovém chovu lze spíše ovlivnit množství kontaminantů v rybách a minimalizovat tak riziko. Kontaminace volně žijících ryb je ovlivnitelná jen dlouhodobým kontrolováním emisí v prostředí, což je mnohem obtížnější.

Kontaminace ryb z Baltu

Lidé, kteří často jedí tučné ryby z Baltu (sleď, losos baltický) s větší pravděpodobností překračují hodnoty PTWI pro dioxiny a dioxinům podobné PCB než lidé konzumující jiné druhy tučných ryb. Sledi z Baltského moře jsou 3,5x a lososi z Baltu 5x více kontaminovaní než tyto druhy z jiných oblastí. EFSA proto podpořila specifická doporučení vydaná švédským a finským úřadem.

K hlavním druhům ryb, které se jedí v Evropě patří sleď, losos, tuňák, „rainbow“ Elagatis bipinnulata, kapr, sardel (ančovička), makrela a sardinka.

EFSA varuje před tím, aby spotřebitelé nahrazovali konzumaci ryb masem, protože to je také zdrojem dioxinů a PCB, takže zatížení se tím také zvýší.

EU Food Law, 2005, č. 218, s. 11–12