Hodnocení rizika z malachitové zeleně
Vydáno: 2. 11. 2007
Autor: pospisilova
Výzkumy v Rakousku potvrdily, že ani extrémně vysoká spotřeba ryb kontaminovaných leukomalachitovou zelení neznamená zásadní riziko.
Malachitová zeleň – barvivo trifenylmetan se pro svůj fungicidní účinek používá od 30. let minulého století v akvakulturách, a jinak jako barvivo textilu a papíru. Podle nařízení 2377/90/ES o reziduích veterinárních prostředků v živočišných potravinách však přítomnost této látky v potravinách není přípustná. Malachitová zeleň stejně jako leukomalachitová zeleň patří k barvivům považovaným za genotoxické a/nebo karcinogenní. Dosud však nejsou tyto látky exaktně vyhodnoceny a není pro ně stanovena hodnota ADI.
Přestože tyto látky v potravinách nesmí být přítomny, občas se v produktech akvakultur vyskytují. Příčinou může být jednak jejich ilegální použití jako léčiva v akvakulturách, jednak kontaminace z jiných vod a sedimentů.
Pro zajištění bezpečnosti musí mít používané analytické metody podle ustanovení EK mez detekovatelnosti 2 μg/kg.
Na základě dostupných výsledků chemických analýz ohledně těchto látek v rybách v Úřadu pro zdraví a bezpečnou výživu (AGES) a podle údajů o spotřebě ryb v Rakousku zpracoval Ústav pro vyšetřování potravin (ILMU) ve Vídni vyhodnocení expozice obyvatel těmito látkami. Počítalo se s obsahem nejvýše 118,9 μg leukomalachitové zeleně na kg ryb (hodnota zjištěná v Rakousku), což by u osob s vysokou konzumací ryb, tzn. denně konzumujících průměrně 62 g ryb resp. 130 g, resp. 146 g (u předškolních dětí, resp. u žen, resp. u mužů) znamenalo příjem 0,83 až 0,42 μg/kg tělesné hmotnosti.
Na základě dostupných výsledků chemických analýz ohledně těchto látek v rybách v Úřadu pro zdraví a bezpečnou výživu (AGES) a podle údajů o spotřebě ryb v Rakousku zpracoval Ústav pro vyšetřování potravin (ILMU) ve Vídni vyhodnocení expozice obyvatel těmito látkami. Počítalo se s obsahem nejvýše 118,9 μg leukomalachitové zeleně na kg ryb (hodnota zjištěná v Rakousku), což by u osob s vysokou konzumací ryb, tzn. denně konzumujících průměrně 62 g ryb resp. 130 g, resp. 146 g (u předškolních dětí, resp. u žen, resp. u mužů) znamenalo příjem 0,83 až 0,42 μg/kg tělesné hmotnosti.
Při pokusech na myších byla zkoumána chronická a akutní toxicita. Při aplikaci dávky 5 až 6 mg/kg tělesné hmotnosti denně docházelo k neoplastickým efektům na játrech a šťítné žláze, ke snižování počtu erytrocytů, koncentrace hemoglobinu a hodnoty hematokritu. Při dávkách nad 13 mg/kg byly pozorovány karcinogenní, teratogenní a mutagenní účinky. Hodnota NOAEL byla pro leukomalachitovou zeleň stanovena na 21 μg/kg tělesné hmotnosti.
Na základě toho byla vypočtena hodnota „Margin of Exposure“ (MOE, tj. poměr hodnoty NOAEL k expoziční dávce) pro předškolní děti ca 25 000, pro ženy 50 000, pro muže 41 000. Znamená to, že i při extrémně vysoké spotřebě ryb s vysokým obsahem leukomalachitové zeleně je riziko minimální.
S ohledem na potvrzenou toxicitu je však žádoucí, aby se v potravinách nevyskytovala ani nepatrná množství, takže tyto látky musí být i nadále v potravinách zakázány.