Vydáno: 11. 12. 2009

Autor:

Američtí výrobci geneticky modifikovaných (GM) semen, potravin a krmiv pro zvířata čekají již více než 10 let na povolení EU k uvedení jejich výrobků na evropský trh. Zatímco evropská politika je silně ovlivněna strachem Evropanů z GM potravin, Světová obchodní organizace se v otázce postavila na stranu Washingtonu. Probíhají sice neformální jednání ohledně tohoto problému, avšak Washingtonu pomalu dochází trpělivost.
Evropa bývala jedním z největších trhů pro americkou kukuřici, nyní její místo zaplňuje především Brazílie. Ta však také stále více pěstuje GM sóju a řepku, takže možnosti EU dovážet nemodifikované obilniny se zužují. Ze šesti největších producentů GM výrobků jsou tři američtí (Monsanto, DuPont a Dow) a tři evropští (Syngenta, Bayer a BASF). Plodiny jsou obvykle geneticky modifikovány proto, aby byly rezistentnější vůči hmyzu a herbicidům. Kolem 80 % obilí, 86 % bavlny a 90 % sóji vyrobených v USA je geneticky modifikovaných. Zatímco proces schvalování GM výrobku může v Evropě trvat až 10 let, americké administrativě to obvykle trvá 18 až 24 měsíců. Členské státy EU navíc uvalily na povolování GM potravin moratorium mezi lety 1998 a 2003. Jelikož členské státy jsou v této otázce rozděleny, hraje hlavní roli při schvalování Evropská agentura pro bezpečnost potravin.
Problémem je také povolování exportu obilovin obsahujících malá množství genetické modifikace, například díky společné dopravě s GM produkty. EU v současnosti uplatňuje nulovou toleranci k takzvané kontaminaci GM výrobky. Američtí výrobci rýže se tak dostali do sporu s EU v roce 2006, kdy došlo ke smíšení zatím neautorizované GM plodiny s již autorizovanou. EU následně zavedla bezpečnostní opatření, která vyžadovala testování veškeré dovážené rýže v evropských přístavech a některé rýže byly z evropského trhu staženy.
Evropský potravinový průmysl se ze současné situace také neraduje. Evropští výrobci se domnívají, že nulová tolerance je nerealistická a dlouhodobě neudržitelná. Evropská Komise navrhla zmírnění politiky v tom smyslu, že by byl umožněn dovoz krmiva pro zvířata obsahující až 0,1 % GM odrůd v EU zatím neautorizovaných, pokud by ovšem tyto odrůdy byly schváleny v zemi svého původu a byla by vyplněna žádost o jejich schválení v EU. Avšak zatímco Komise postupuje jak nejrychleji může, hlavní překážku zřejmě představuje Rada Evropy, které schvalovací proces trvá tak dlouho, že na jeho konci již nemusí být daný produkt pro evropsky trh relevantní. Na schválení nyní čeká asi 50 žádostí, jednak týkající se povolení na pěstování GM plodin členskými státy EU a dále ohledně dovozu GM potravin z USA, Kanady, Brazílie a Argentiny. EU autorizovala sedm GM odrůd v roce 2007 a tři v roce 2008, většina z nich je určena jako krmivo pro zvířata.
Omezení mají vliv i na dovoz zpracovaných potravin, jelikož v případě obsahu GM odrůd musejí být – na rozdíl od USA – označeny. Do hry tak vstupují také kulturní rozdíly mezi USA a EU: zatímco USA se zaměřují na možná rizika pro zdraví lidí (a označování potravin může být údajně pro spotřebitele zavádějící), evropská legislativa zdůrazňuje právo spotřebitele na informace a možnost rozhodnout se. Jakákoli snaha uvolnit restrikce zřejmě vyvolá odpor nevládních organizací, které mají v EU velký vliv na diskuze, mobilizaci veřejného mínění a následně i politiků. Ačkoli však lidé uvádějí obvykle negativní postoj vůči GM potravinám, chování lidí by mohlo být ve skutečnosti odlišné. Například se ukázalo, že evropští obchodníci by se neobávali mít na skladu GM potraviny.
EUROPOLITICS Environment, 37, 2009, č. 771, s. 11

EKO VIS MŽP. Informační zpravodaj, 19, 2009, č. 5, s. 40–41