Fluoridy ve výživě
Přehledový článek informuje o funkci a využití fluoridů v organismu, jejich výskytu v potravinách a ve vodě, o projevech nedostatku a nadbytku a o diskutabilní možnosti preventivního a terapeutického přídavku fluoridu.
Fluor je nejvíce elektronegativní prvek periodické soustavy, který v důsledku silné reaktivnosti přichází v přírodě v úvahu jen ve formě sloučenin. Přednostně reaguje a alkalickými kovy a kovy alkalických zemin a vytváří s nimi fluridy.
Funkce tohoto stopového prvku v organismu spočívá v mineralizaci kostí a zubů – má význam pro tvrdost skloviny, stabilitu kostní matrice a hustotu kostí. Zvláštní význam má v dětském věku při vytváření zubů, protože zvyšuje tvrdost skloviny v celé její hmotě nahrazením hydroxylového iontu v hydroxyapatitu. Během dospělosti je fluorid vázán již jen na povrch skloviny, navíc však však jeho přítomnost ve slinách nebo zubním plaku působí proti zubnímu kazu i tím, že brání růstu bakterií vytvářejících kyseliny z cukrů. Do kostí se ukládá především během jejich růstu a zvyšuje jejich tvrdost a pevnost. Do některých kostí se ukládá více (např. do obratlů) do jiných méně.
Zdroje fluoridu
Fluoridy se vyskytují v mnoha potravinách, ale většinou jen v malých množstvích, obvykle méně než 1 mg/kg čerstvé hmotnosti. Nejbohatšími zdroji jsou mořští živočichové (např. měkkkýši, korýši, ryby), dále černý čaj (až 200 mg/kg, v čajovém nálevu podle délky vyluhování 0,6 až 3,7 mg/l), kakao, ořechy, obiloviny. V pitné vodě kolísá obsah fluoridu mezi 0,02 – 1,8 mg/l), vysoký obsah je v minerálních vodách (v některých přes 1,5 mg/l). Pokud se fluorid přidává do soli, obsahuje sůl 250 μg/g.
Biologická využitelnost a látková výměna
Biologická využitelnost fluoridu závisí na jeho vazbě, na rozpustnosti sloučeniny a na hodnotě pH v žaludku. Ionizované fluoridy z vody se absorbují prakticky plně, zatímco absorpce fluoridu vázaného na bílkoviny je nízká. Příjem se snižuje, pokud se vytvářejí těžko rozpustné komplexy s vápníkem, hořčíkem, hliníkem a železem. Proto je příjem fluoridu z mléka, mléčné kojenecké výživy a jiných potravin s vysokým obsahem vápníku omezen na ca 25 %. Není to však podstatné, protože ze smíšené stravy se fluorid absorbuje z 80 až 90 %.
K absorpci dochází nejrychleji v horní části zažívacího traktu (v žaludku se absorbuje ca 40 % z celkového příjmu). V krevní plasmě je převážně vázán na albumin, nepatrná část je ve volné formě. V těle dospělého je 2,5 až 4 g fluoru, z toho 99 % v kostech a zubech. Kosti jsou tedy zásobárnou, která vyrovnává rozdíly v příjmu. Močí a potem se denně vyloučí ca 50 % absorbovaného fluoridu.
Doporučený příjem
Ohledně doporučeného množství přijímaného fluoridu se stále vedou diskuse. Je otázkou, zda je příjem fluoridu v kojeneckém věku limitujícím faktorem růstu kostí a zubů. Doporučení DACH uvádějí hodnoty odstupňované podle věku, a pro dospělé ženy je doporučený přívod 3,1 mg/den, pro muže 3,8 mg. Přívod pomocí fluoridované soli je 0,5 mg/den při spotřebě v domácnosti 2 g soli denně. V oblastech, kde voda má nízký obsah fluoridu se zvažuje přídavek fluoridových tablet.
V podstatě není přehled o stavu zásobení lidí fluorem, je však zřejmé, že příjem je velmi rozdílný. V Německu se příjem u dětí odhaduje na 0,1 – 0,2 mg/den, u dospělých 0,2 – 0,5 mg, což odpovídá jen 10 – 30 % doporučených hodnot.
Projevy nedostatku a nadbytku
Podle WHO nejsou známy klinické symptomy ani diagnostické parametry korelující s nedostatkem fluoridu. Jen v případě výskytu zubního kazu, což není onemocnění, je pozorována ochranná funkce fluoridu.
Nadbytek fluoru, k němuž někdy došlo nadměrným obohacením vody při poruchách zařízení, se projevil nevolností, zvracením, bolestmi břicha, průjmem, zástavou srdce, křečemi a komatem. Také může dojít k výrazné hypokalcemii. Akutní letální dávka pro dospělé se odhaduje na 5 – 10 g fluoridu. Dlouhodobě zvýšený přívod fluoridu vede k fluoróze kostry a zubů (nežádoucí zbarvení zubů, v krajním případě až ke zvýšené lámavosti). U dětí do 8 let dochází k fluoróze v regionech, kde je obsah fluoridu ve vodě vyšší než 1 mg/l. K nadměrnému příjmu může vést také vysoká konzumace čaje, minerálních vod nebo neopodstatněné použití fluoridových tablet, suplementů nebo zubních past s fluórem.
Dlouhodobý vysoký příjem (10 až 20 let) vede k poruše mineralizace kostí. Nejprve se zvyšuje hustota kostí, ale později se fluoróza projeví bolestí kostí, bolestí a ztuhnutím kloubů, osteosklerózou, převápněním svalů a šlach a v horším případě i deformací kostí, ubýváním svaloviny a neurologickými symptomy. Americký Institut of Medicine (IOM) stanovil – vzhledem ke zvyšujícímu se počtu výskytů fluorózy – hodnotu LOAEL (nejnižší množství, při němž je pozorován negativní efekt) na 0,1 mg fluoridu/kg tělesné hmotnosti denně pro děti do 8 let. Pro dospělé byla odvozena hodnota LOAEL = 10 mg fluoridu/den, což je zároveň hodnota nejvyššího tolerovatelného příjmu (UL).
Preventivní a terapeutické aspekty
Z výše uvedeného je zřejmé, že přídavek fluoridu k nomální stravě je velmi diskutabilní. Rozmezí příjmu vyvolávajícího žádoucí a nežádoucí účinek jsou nepatrné, takže může snadno dojít k předávkování. Proto např. v řadě zemí nedošlo k fluorizaci vody (prováděla se ve Švýcarsku a USA). Používání fluoridových tablet u dětí do 6 let by mělo být vázáno jen na radu lékaře.
Rozpory panují ohledně příznivého vlivu přídavku fluoridu z hlediska prevence osteoporózy. Jedna americká studie ukazuje na zvýšení hustoty kostí a snížení počtu zlomenit v regionu, kde byla fluorizovaná voda (0,7 – 1,0 mg/l). Jiné studie však tyto výsledky nepotvrzují, dokonce vykazují při fluorizaci zvýšený výskyt fraktur u starších lidí. V Číně, kde je přirozeně velmi vysoký obsah fluoridu ve vodě (nad 4 mg/l), tzn., že denní přívod činí kolem 14 mg, se vyskytuje zvýšený počet fraktur, a to (kromě fraktur páteře) už při příjmu nad 6 mg/den. Jedna Německá studie však ukázala, že počet fraktur stehenní kosti u žen nad 85 let se v regionu s fluorizovanou vodou snížil. Jenže jednoznačná souvislost není průkazná.
Také studie zaměřené na terapeutický účinek fluoridu mají rozporné výsledky. Když bylo po dobu 2 až 6 let podáváno postmenopausálním ženám denně 34 mg fluoridu v kombinaci s 1500 mg vápníku, docházelo ke zvýšení hustoty kostí (proti ženám přijímajícím pouze 1000 mg vápníku), ale byl vyšší počet zlomenin.
Všeobecně lze tedy říci, že včasný a dostatečný přívod fluoridu přispívá k hostotě kostí (především páteře) a zpomalí nástup následných onemocnění. Pro terapii osteoporózy není jednoznačný účinek vysokých dávek, ale lze doporučit 10 – 20 mg fluoridu denně v kombinaci a vitaminem D a vápníkem. Jako málo účinné se jeví podávání fluoridu pacientům v pokročilém stádiu osteoporózy.
Dtsch. Lebensm. Rdsch., 105, 2009, č. 10, s. 650-655