Limitní množství soli pro výrobek označený jako „s nízkým obsahem soli“ by se mělo lišit podle druhu potraviny, aby opatření bylo ve výrobě potravin realizovatelné a přinášelo zdravotní prospěch.

Finsko se snaží, aby limitní množství soli pro výrobek označený jako „s nízkým obsahem soli“ se lišilo podle druhu potraviny. Tak by se na evropském trhu mohlo vyskytovat více výrobků s nízkým obsahem soli, které by mohly být přínosem z hlediska srdečních onemocnění.

V návrhu nařízení o nutričních a zdravotních tvrzeních je limitní hodnotou 0,12 g sodíku na 100 g nebo 100 ml.

Podle finského návrhu by výrobek s nízkým obsahem soli měl obsahovat:

– méně než 1,2 g soli/100 g v případě uzenin, masa a křupavého chleba –

– méně než 1,0 g soli/100 g v případě snídaňových cereálií a rybích konzerv

– méně než 0,7 g soli/100 g v případě sýrů a chleba

– méně než 0,5 g soli/100 g v případě hotových pokrmů, vývarů, polévek a omáček.

Tato množství jsou sice vyšší, než limitní hodnota 0,12 g sodíku, ale jsou mnohem nižší, než obvyklé hodnoty používané v výrobků tohoto typu. Takových hodnot je možné dosáhnout, a přitom výrobky zůstanou z hlediska spotřebitele konzumovatelné.

Podle průzkumu finského Národního institutu pro veřejné zdraví se spotřeba soli snížila z 15 g denně u mužů v r. 1970 (resp. z 11 g u žen) na 9 až 10 g/den u mužů (resp. 7 g u žen).

EU Food Law, 2004, č. 190, s. 4