datum minimální trvanlivosti - džus

Datum minimální trvanlivosti
Datum použitelnosti
DDT =  dichlor-difenyl-trichloretan
Dioxiny
Drink
Džus = ovocná šťáva

Datum minimální trvanlivosti
Datum vymezující minimální dobu, po kterou si potravina zachovává své specifické vlastnosti při dodržování skladovacích podmínek a splňuje požadavky na zdravotní nezávadnost.
Toto datum se na výrobku může uvádět i za slovy „minimální trvanlivost do…“ (zákon 110/1997 Sb. a vyhláška 324/1997 Sb. v platném znění). Musí být uvedeno na všech potravinách, kromě rychle zkazitelných potravin, kde se používá datum použitelnosti.
Toto datum se nemusí uvádět na některých dalších vyjmenovaných potravinářských výrobcích např. lihovinách, vínech, čerstvém ovoci, zelenině a bramborách, čerstvém pečivu.
Po uplynutí doby minimální trvanlivosti mohou být výrobky prodávány i nadále, ale musí být nabízeny odděleně a tato skutečnost musí být zřetelně uvedena. Za kvalitu pak ručí prodejce. (sk)

Datum použitelnosti
Datum vymezující maximální dobu, po kterou si potravina (při dodržování skladovacích podmínek) zachovává své specifické vlastnosti a splňuje požadavky na zdravotní nezávadnost (zákon 110/1997 Sb. a vyhláška 324/1997 Sb. v platném znění). Toto datum se uvádí na potravinách, které jsou z mikrobiologického hlediska velmi náchylné ke kažení, a proto mohou po velmi krátké době znamenat bezprostřední nebezpečí pro lidské zdraví (např. mléčné výrobky).
Toto datum se na výrobku může uvádět za slovy  „spotřebujte do…“, a ukončuje dobu, po kterou si potravina při dodržování skladovacích podmínek, Po této době potravina nesmí být uváděna na trh.
Po uplynutí doby použitelnosti nesmí být výrobky nadále prodávány ani nabízeny bezplatně. (sk)

DDT =  dichlor-difenyl-trichloretan
Organochlorová sloučenina, která se od r. 1939 používala jako insekticid, a vzhledem ke své stálosti a proto, že se dostává do potravního řetězce, se stala dlouhodobým problémem. V ČR bylo používání DDT zakázáno v r. 1974, ve světě se již používá jen výjimečně (např. proti přenašečům malárie).
DDT vykazuje kumulativní toxicitu (příznaky otravy se objevují po dosažení určité koncentrace v organismu). Je to pravděpodobný lidský karcinogen, poškozuje játra, reprodukční systém, způsobuje dočasné poškození nervového systému.
Vzhledem k značné stálosti se stále vyskytují zbytky DDD v živočišných, ale i rostlinných potravinách, ale provádí se přísná kontrola zjišťující, zda nejsou překročeny stanovené limity (v ČR vyhláška 158/2004). Další informace najdete zde.  (sk)

Dioxiny
Kontaminanty vznikající především při spalovacích procesech (dřevo, uhlí) za přítomnosti chlóru, které jsou pomocí prachových částic rozšířeny po celé zeměkouli. Tyto látky nemají žádné praktické využití, nebyly tedy cíleně vyráběny, i když při některých průmyslových procesech vznikají.. Ukládají se na rostlinách nebo v důsledku promývání vzduchu deštěm i v půdě a vodách. Dioxiny však nejsou přijímány kořeny, takže pokud se do půdy dostanou, tak v ní trvale zůstávají.
Pod pojem dioxin je zahrnuto 75 sloučenin ze skupiny polychlorovaných dibenzo-p-dioxinů (PCDD) a 135 sloučenin ze skupiny polychlorovaných dibenzofuranů (PCDF). Toxicita některých dioxinů je velmi vysoká a v závislosti na délce expozice a koncentraci působí u člověka nepříznivě na imunitní systém a nervovou soustavu. Některé dioxiny mají rovněž účinky teratogenní a karcinogenní. Denní limit příjmu dioxinů je podle Světové zdravotnické organizace 70-280 pg pro člověka vážícího 70 kg (1 pg je jedna triliontina gramu). Denně člověk průměrně přijme cca 120-180 pg dioxinů z potravy a vzduchu. Zavádějí se opatření na snížení výskytu dioxinů v prostředí.
Hlavními potravinovými zdroji jsou hovězí a drůbeží maso a mléko (včetně mateřského). Po aféře s kontaminovanými kuřaty z Belgie se věnuje velká pozornost zjišťování jejich obsahu v potravinách i na základě řady rozhodnutí EU. (sk)
Další informace najdete na stránkách SZPI.

Drink

Jeden “drink” se definuje jako: 250 ml (jedna malá sklenice) piva nebo 100 ml (jedna sklenka) vína nebo 25 ml (jeden panák) lihoviny.

(kvas)

Džus =  ovocná šťáva
Název „džus“ („juice“) je z hlediska výrobků na trhu vyhrazen pouze pro nealkoholické nápoje obsahující 100 % ovocné nebo zeleninové šťávy (viz ovocná šťáva). I v případě, že je tento nápoj vyroben z koncentrátu, musí složení odpovídat 100%ní šťávě (§ 3 odst. 4 vyhlášky 335/1997 Sb. v platném znění). Některé šťávy (např. z rybízu nebo banánů) nejsou vzhledem ke svému složení vhodné k pití bez určité úpravy (např. přislazení, přikyselení, či zředění), a proto se nevyrábějí ve formě džusů, ale jako „nektary“ (minimální obsah ovocné šťávy je u různých druhů rozdílný, je stanoven vyhláškou, viz nektar) nebo jako výrobky s označením „ovocné či zeleninové nápoje“.
Džusy mohou být vyráběny ze směsi šťáv, přičemž druhy šťáv musí být na obalu uvedeny v sestupném pořadí podle použitého podílu nebo např. výrazem „z několika druhů ovoce“. Pro úpravu kyselé chuti lze přidávat citrónovou šťávu v množství nejvýše 3 g/l konečného výrobku.
Džus (ovocná šťáva) může obsahovat oxid uhličitý, ale protože je to méně obvyklá praxe, musí být uveden údaj  „sycený“ je-li jeho obsah oxidu uhličitého nejméně 2 g/l, (obdobně to platí ohledně oxidu uhličitého i u nektaru nebo ovocného či zeleninového nápoje). (sk)