Hodnoty obsahu rtuti, olova a kadmia získané při monitoringu svaloviny mořských ryb prodávaných v Rakousku nejsou znepokojivé.

93 vzorků čerstvých a konzervovaných ryb, pocházejících ze Středozemního moře a Atlantiku, odebraných z tržní sítě v rakouských zemích Dolní Rakousko, Burgundsko a Vídni, bylo analyzováno na obsah rtuti, olova a kadmia (ve svalové tkáni). Vzorky byly odebrány v poměru druhů vyskytujících se na trhu (kromě tuňáka, kde počet vzorků neodpovídal výskytu na trhu).

Obsah rtuti se pohyboval mezi 0,01 mg/kg (tj. mez stanovitelnosti) po 0,89 mg/kg (střední hodnota 0,14 mg/kg). Nejvyšší obsah rtuti byl zjištěn u  escolaru (hadí makrela, nesprávně označovaná jako mořský okoun) (střední hodnota 0,63 mg/kg), mečouna (0,42 mg/kg) a halibuta (platýs obrovský) (0,29 mg/kg).

Obsah olova kolísal mezi 0,02 mg/kg (tj. mez stanovitelnosti) a 1,0 mg/kg (střední hodnota 0,033 mg/kg ). Nejvyšší obsah olova byl zjištěn u ančoviček (střední hodnota 0,15 mg/kg).

Obsah kadmia kolísal od 0,01 mg/kg (tj. mez stanovitelnosti) do 0,12 mg/kg (střední hodnota 0,014 mg/kg). Nejvyšší obsah kadmia byl zjištěn u mečouna (střední hodnota 0,046 mg/kg).

FAO/WHO považují za přípustnou dávku kadmia 400–500 µg týdně (pro muže), olova 3 mg/týdně rtuti v potravinách 0,3 mg týdně. Tototo obsahu rtuti se dosáhne konzumací 750 g mečouna.

Legislativa EU stanovuje limity pro těžké kovy v nařízení 466/2001, (pro ryby: olovo 0,2 – 0,4, kadmium 0,05 – 0,1mg /kg, rtuť 0,5 – 1,0 mg/kg), metody analýzy a vzorkování v rozhodnutí 93/351 a 90/515.

Lze jen obtížně odhadnout skutečný příjem lidmi, ale podle celkové spotřeby ryb lze předpokládat, že z ryb prodávaných v Rakousku nehrozí nebezpečí překročení hladin.

(U originálu jsou uvedeny literární odkazy na obdobné zprávy z monitoringu ve světě.)

Ernährung, 29, 2005, č. 11, s. 456–460