Vydáno: 5. 1. 2007

Autor: pospisilova

Nařízení 1881/2006/ES nahrazuje nařízení 466/2001/ES, které bylo vícekrát podstatně změněno. Cílem nařízení je chránit před škodlivinami v potravinách tím, že jsou stanoveny maximální limity, které lze rozumně dosáhnout při dodržování správné zemědělské, rybářské a výrobní praxe. Pro zvlášť nebezpečné látky jsou stanoveny limity „na co nejnižší dosažitelné úrovni“ („ALARA“). Pro aplikaci limitů u sušených, koncentrovaných a směsných potravin musí být uváděny zvláštní faktory koncentrace a ředění. Zvláštní pozornost je věnována aflatoxinům (především v kojenecké výživě), ochratoxinu, patulinu, fusariovým toxinům, dusičnanům v čerstvém salátu a špenátu (jinak je však příjem dusičnanů ze zeleniny výrazně nižší než odpovídá přípustné denní hodnotě ADI 3,65 mg/kg tělesné hmotnosti), dioxinům a PCB s dioxinovým efektem (tolerovatelný týdenní příjem TWI 14 pg TEQ/kg tělesné hmotnosti), zvlášť u baltských ryb, a dále organickému cínu v konzervovaných nápojích (150 mg/kg) a potravinách (250 mg/kg), PAU. Pro otruby a klíčky pro lidskou spotřebu je stanoven obsah dioxynivalenolu a zearelenonu. Limit pro olovo v rybách se mění podle Codex Alimentarius, olovo v ostatních potravinách nevyvolává obavy (odhadovaný TWI je 25 µg/kg tělesné hmotnosti). V případě 3-MCPD se vychází z tolerovatelného denního příjmu 2 µg/kg tělesné hmotnosti.Terminologie u živočišných potravin se uvádí do souladu s nařízením 853/2004/ES.

Nařízení vstupuje v platnost 19. 1. 2007 a je použitelné od 1. 3. 2007, přičemž pro některá ustanovení platí přechodné lhůty.