Vydáno: 18. 7. 2008

Autor:

Hořčík je čtvrtý nejzastoupenější kationt v lidském těle. U novorozenců je jeho množství ca 1 g, u dospělých 24 g. Z 95 % je uvnitř buněk, jen 5 % se nachází v extracelulárních tekutinách (v krevním séru je méně než 1 %). Zásobárnou jsou kosti. V krvi je třetina hořčíku vázaná na bílkoviny, 2/3 jsou jako rozpuštěné ionty (biologicky aktivní jsou volné ionty).

Hořčík je přijímán v tenkém střevě prostřednictvím přenašečů i difuzí. Biologická využitelnost závisí na mnoha faktorech (přijaté množství, složení stravy, motilita střeva, interakce s jinými prvky a celkovém stavu výživy, tělesné aktivitě, příjmu tekutin, věku). Resorpce je brzděna, alkoholem, vysokým příjmem tuku, kyselinou šťavelovou, benzoovou a fytovou. Naopak resorpci podporuje vitamin D a vazba hořčíku do formy chelátů.

Podíl absorpce je výrazně vyšší při nízkém přívodu hořčíku. Absorpce ze samotné minerální vody je ca 50 %, pokud je minerálka konzumována společně s jídlem, zvýší se míra absorpce o ca 14 %. 

V průměru 70 % hořčíku obsaženého v konzumovaných potravinách odchází se stolicí. Množství absorbovaného hořčíku je operativně regulováno vylučováním ledvinami. K regulaci dochází prostřednictvím dosud neznámého hormonu příštítných tělísek (jiného než parathormon regulující hospodaření s vápníkem).

Pokud jde o vliv na cholesterol, tak zatímco vápník hladinu cholesterolu v séru zvyšuje, hořčík působí proti esterifikaci cholesterolu,.

Hořčík má mnohostranné využití:

–         podíl na mineralizaci a růstu kostí

–         aktivace více než 300 enzymů

–         kofaktor většiny enzymů souvisejících s ATP (oxidační fosforylace, glykolýza, syntéza bílkovin a nukleových kyselin)

–         regulace buněčného přenosu signálů (Second Messenger Systém)

–         ochranný faktor pro epitel a přeměnu pigmentů

–         regulace průchodnosti draslíku do buněk srdečního svalu

–         stabilizace membránového potenciálu a nervosvalových podnětů.

Příčiny nedostatku:

–         nedostatečný přívod vhodných sacharidických nosičů hořčíku (např. chléb)

–         konzumace potravin ochuzených o hořčík (konzervy, zmrazené potraviny)

–         jednostranná strava

–         hladovění

–         zvýšený přívod bílkovin

–         nadbytek kyseliny šťavelové a konzervovadel

–         nadměrný přívod alkoholu

–         nadměrný přívod nápojů bez dostatku hořčíku

–         nedostatek vitaminu B6

–         období růstu, těhotenství, laktace, stresy

–         nesprávné zemědělské praktiky (nesprávné hnojení dusíkem, nedostatečné vápnění půdy – kyselé deště způsobí uvolňování hliníku, kterým je nahrazován hořčík v půdě, nedostatek hořčíku v hnojivu)

–         nevhodné potravinářské praktiky (např. blanšírování).

Nedostatek je obtížně prokazatelný, protože v ca 50 % případů se jedná o intracelulární nedostatek, který se v krvi neprojeví. I tak však např.v Rakousku bylo zjištěno, že u 21 % vyšetřených osob byla koncentrace hořčíku v séru pod úrovní normální hladiny (0,76 mmol Mg/l), což je klinická hypoglykemie.

Primární nedostatek hořčíku u novorozenců může být vyvolán defekty enzymů, což se projevuje poruchami resorpce.

Sekundárně může být nedostatek hořčíku důsledkem poruch trávicího traktu, žlučníku a jater, ledvin, srdce, dále chorobami infekčními, ženskými a neurologicko-psychiatrickými, onemocněním horních cest dýchacích, očí, ale i extrémním pocením (sport, sauna).

K nadbytku hořčíku dochází jen ve výjimečných případech při extrémně vysokém přívodu (intravenózně, parenterálně) při poruše vylučování elektrolytů ledvinami, při uvolnění intracelulárního hořčíku (při hladovění nebo diabetické ketoacidóze). Běžně ani při konzumaci nadbytku stravy k hypermagnésii nedojde.

Hořčík je relativně netoxický: toxicky působí až při orálním příjmu 30 g, smrtelně při 50 g. Proti „otravě“ slouží glukonan vápenatý.-

Podle doporučení německé, rakouské a švýcarské společnosti pro výživu se doporučuje pro dospělé příjem 300 až 400 mg/den (rozdílné hodnoty pro různé věkové a další kategorie jsou uvedeny v tabulkách u originálu níže citovaného článku). V podobném rozmezí jsou i doporučené hodnoty USA a Kanady (RDA, po r. 1997 změněné na DRI). WHO doporučuje 306-324 mg Mg/den.

Zvýšený přísun hořčíku je zapotřebí:

–         u těhotných žen,

–         u vytrvalostních sportovců a osob těžce pracujících,

–         při velké zátěži a stresu,

–         při vysokém tlaku a srdečních chorobách (průměrně mají o 12 % nižší hladinu než ostatní),

–         u diabetiků,

–         při metabolickém syndromu a veškerých chorobách trávicího traktu,

–         při migrénách,

–         při dlouhodobých odtučňovacích dietách nebo abnormálně nízké hmotnosti,

–         při nedostatku vápníku,

–         při příjmu určitých léčiv (např. diuretika)

–         při svalových křečích,

–         při vysokém příjmu alkoholu.

K příjmu hořčíku přispívají: plnotučné mléko, celozrnný chléb, zelenina, ořechy, víno, pivo, čaj, káva, minerální vody.

Naopak nízkým obsahem se vyznačují: mléčné produkty, tuky, pečivo, mouka, maso a destiláty.

Obsah hořčíku v některých potravinách

 

K značným ztrátám hořčíku dochází při zpracování potravin především v důsledku vyloužení do vody (blanšírování, vaření), a sice nejvíce v případě velké povrchové plochy (listová zelenina). Pokusy ukázaly na značně menší ztráty, použije-li se ke kuchyňské úpravě místo vaření mikrovlnný ohřev.

V rostlinných produktech jsou minerální látky obvykle soustředěny v povrchových vrstvách, takže loupáním dochází k jejich odstranění.

Při zmrazování potravin se obvykle provádí blanšírování, při němž dojde ke ztrátám. Kromě toho v případě zmrazených potravin platí, že čím je výrobek lépe vzduchotěsně zabalen a čím jsou nižší teploty, tím menší jsou ztráty hořčíku.