Vydáno: 22. 3. 2010

Autor:

COT (Committee on Toxicity) – Výbor pro toxicitu chemických látek v potravinách, spotřebitelských výrobcích a v životním prostředí je nezávislý vědecký výbor, který ve Velké Británii poskytuje Úřadu pro bezpečnost potravin (Food Standards Agency, FSA), ministerstvu zdravotnictví a jiným vládním složkám rady, které se týkají toxicity chemických látek. COT zahájil svoji činnost v roce 1978. Více informací o COT je k dispozici zde. Přehled dosud vydaných stanovisek COT je zde.

 

COT uveřejnil v roce 2008 dokument pod názvem “Toxicita prvků od Al po Zn: Souhrn toxikologických informací o 24 prvcích” (viz příloha). Druhý prvek, který je ve zprávě popsán, je antimon (Sb).

 

Antimon se podobá některými chemickými vlastnostmi olovu, arzénu a vizmutu. Nejstabilnější formou je trojmocný (Sb³⁺) a pětimocný (Sb⁵⁺) antimon. Je známa řada anorganických a organických sloučenin antimonu. Nejběžnější sloučeniny antimonu jsou mírně/snadno rozpustné ve vodě. Sloučeniny antimonu se používají do protipožárních impregnací, nátěrů, keramiky, skla, porcelánu, pryže a barviv. Podkožní aplikace pětimocného antimonu se také používá k léčbě leishmaniózy u zvířat a lidí.

Neexistují žádné informace o formách antimonu, který by se nacházel v potravinách.

 

Většina informací o toxicitě antimonu souvisí s expozicí lidí při zaměstnání (inhalace, pokožka). Akutní otrava antimonem orální cestou vede ke zvracení, nucení ke zvracení, břišním křečím a průjmu.

Existovala domněnka, že uvolňování antimonu z matrací postýlek by mohlo být spojeno se SIDS (syndromem náhlého úmrtí kojenců). V roce 1998 však experti došli k závěru, že neexistují důkazy o tom, že sloučeniny antimonu používané jako retardanty (inhibitory) hoření v polyvinylchloridu a jiných materiálech pro výrobu matrací jsou příčinou SIDS.

Opakovaná orální expozice terapeutickým dávkám Sb³⁺ byla spojena s destrukcí zrakového nervu, uveitidou a krvácením sítnice. Specifické symptomy intoxikace jsou obecně doprovázeny bolestí hlavy, kašláním, anorexií, špatným spánkem a závratí. Sloučeniny obsahující antimon mohou také vést k funkčním změnám srdce. Pitvy ukázaly, že toxicita pro srdce byla příčinou úmrtí pacientů léčených léky na bázi antimonu.

Neexistují žádné informace o orální karcinogenitě antimonu a jeho sloučenin u lidí. Na základě údajů o inhalaci u krys a in vitro však IARC (International Agency for Research on Cancer) došel k závěru, že oxid antimonitý je pravděpodobně karcinogen pro člověka (skupina 2B) a sulfid antimonitý je karcinogen pro člověka (skupina 3).

 

Společný výbor expertů FAO/WHO (JECFA) antimon neposuzoval.

V roce 1991 US EPA (Environmental Protection Agency) odvodil orální referenční dávku pro antimon ve výši 0,4 µg/kg tělesné hmotnosti/den.

V roce 1993 WHO navrhla TDI (Tolerable Daily Intake) pro antimon, aby se stanovila přechodná směrnice pro akceptovatelnou hladinu antimonu ve vodě. Základem pro stanovení TDI byla studie provedená na krysách. Tolerovatelný denní příjem antimonu (TDI) byl stanoven na 0,86 µg/kg tělesné hmotnosti/den.

Výbor pro mutagenitu (COM) FSA bral do úvahy údaje o mutagenitě oxidu antimonitého v roce 1997. Byly použity různé testy pro posouzení mutagenního potenciálu antimonu. COM konstatoval, že údaje naznačily absenci mutagenní aktivity po orální expozici. Členové výboru však poznamenali, že nebylo přihlíženo k tomu, zda materiál se dostal do kostní dřeně. Tyto údaje jsou nezbytné pro vydání definitivních závěrů.

V roce 2003 WHO revidovala směrnici pro obsah antimonu v pitné vodě (0,02 µg/l), ve které byl navrhnut DTI 6 µg/kg tělesné hmotnosti/den.

V roce 1998 COT posuzoval příjem antimonu z potravin a to na základě údajů o spotřebě potravin v roce 1994. Bylo zjištěno, že celkový příjem antimonu činil 0,003 mg/den, což je asi 0,05 µg/kg tělesné hmotnosti pro 60kg dospělou osobu. COT došel k závěru, že neexistují důkazy o tom, že odhadnutý příjem antimonu představuje riziko.

 

Příloha: The Al-Zn of element toxicity: A summary of the toxicological information on 24 elements (pdf, 458 kB, 131 stran)

 

Zdroj: FSA–COT