Nařízení 110/2008/ES, které se používá od 20. 5. 2009, shrnuje do jediného předpisu požadavky na označování lihovin. Výrobky jiné, než zde definované musí mít obchodní název "Lihovina".

Při vytváření nového nařízení 110/2008/ES o lihovinách (nápoje s obsahem alkoholu nad 15 %) bylo vše do té míry zaměřeno na ochranu spotřebitele, že teprve po určité době jeho používání přicházejí výrobci na to, že přestaly existovat některé práv ně neregulované šedé zóny.  Nařízením jsou specifikovány použitelné názvy lihovin, což je v evropské legislativě spíše výjimečné (takové specifikace jsou obsaženy pouze v předpisech o čokoládě nebo o ovocných pomazánkách). Dříve existující směrnice 79/112/EHS o lihovinách byla zrušena, a novým nařízením bylo nahrazeno i nařízení 1576/89/EHS o popisu, obchodní úpravě a označování lihovin. Konfederace evropských výrobců lihovin CEPS nyní sbírá argumenty pro zmírnění nových legislativních požadavků.

Nařízení je koncipováno tak, že k němu není vydán žádný další prováděcí předpis, ale Komise se vzhledem k přetrvávajícím diskusím rozhodla vydat v angličtině vysvětlující “Guidelines”, aby nařízení bylo používáno jednotně. Nejasnosti se týkají především použití článků 9 “Zvláštní pravidla pro obchodní označení” a 10 “Zvláštní pravidla pro použití obchodních a zeměpisných označení”v nařízení 110/2008/ES. Nové nařízení 110/2008 je (stejně jako předcházející nařízení 1576/89/EHS) liberální v tom, že na trh může přijít každá lihovina, která splňuje základní požadavky na bezpečnost potravin, ale za předpokladu správného označení, v souladu s tímto nařízením. To má za cíl umožnit vývoj netradičních výrobků.

Diskutované bývají s “složené názvy”, což podle ustanovení článků 9 a 10 jsou názvy sestávající z názvu kategorie lihovin uvedené pod č. 1 až 46 v příloze II nařízení, příp. z uznaného zeměpisného označení, a příp. dalšího údaje. Výrobek neodpovídající definovaným kategoriím a vyjmenovanému zeměpisnému označení nesmí žádnou z těchto částí použít. Zcela smyšlený název není považován za “složený název”.

Zásadní je, že u všech výrobků neodpovídajících kategoriím 1 – 46 přílohy II musí být uveden obecný výraz “lihovina” (Spirit, Spirituose), že u těchto výrobků se nesmějí použít názvy kategorií ani  v kombinaci se slovy  “typu”, “druhu”, “stylu”, “značky”, “s příchutí” apod. a že nesmí být použito ani zeměpisné označení z přílohy III.

Pro spotřebitele je obchodní označení hlavním prostředkem k posouzení výrobku při nákupu. U lihovin sestávajících z jedné složky není legislativně požadováno označování složení, ale pokud je, nebo musí být, surovina použitá pro výrobu “zemědělského lihu” uvedena v rámci obchodního označení,  musí se uvést ve “složení”.

Ernährung, 33, 2009, č. 391-398

Objednávka kopie článku

Další informace:

Suroviny k výrobě vodky