Vydáno: 27. 11. 2009

Autor:

     Roztoč Varroa destructor se stal nejhorším škůdcem včel od doby, kdy byl v osmdesátých letech zjištěn na Floridě. Každá hrozba pro včely je také hrozbou pro americké zemědělství. Bez včel by výnos a kvalita mnoha kvetoucích plodin utrpěly – zejména mandloně, jabloně, borůvky, brusinky, ananasové melouny a cukety a další. Včely jako hlavní opylovači plodin přispívají k americké ekonomice 14 miliardami amerických dolarů – a v tom ani není  započítán med a vosk, který tvoří.    

     Proto výzkumníci po celém světě naléhavě hledají nové způsoby ochrany proti roztoči Varroa destructor, zvláště metody, které omezí spoléhání se na chemické způsoby ochrany – nyní používané pesticidy fluvalinát a kumafos. Ve výzkumné jednotce Chemistry Research Unit výzkumné organizace ARS (Agricultural Research Agency) v Gainesville na Floridě testuje vedoucí výzkumu Peter E.A. Teal pojetí návnad a likvidace, které používá lepové destičky s dávkami přírodních chemických atraktantů, nazývaných „semiochemikálie“.

     Z  důvodů patentování Teal neprozradil, které jsou tyto specifické složky, ale pouze sdělil, že jsou to látky přirozeně vytvářené včelami a vysoce atraktivní pro roztoče Varroa.

     V přírodě se roztoči Varroa spoléhají na semiochemikálie při vyhledávání hostitele, pak  se živí krvi podobnou hemolymfou jak dospělých včel tak jejich plodu, tím je oslabují nebo zabíjejí. Silná napadení mohou zdecimovat postižené včelstvo v několika měsících a připravit včelaře o zisk z medu nebo opylovacích služeb. Ale v případě tohoto nového způsobu ochrany se roztoči setkávají s opojnějším buketem pachů včel, které je odlákávají od jejich pravých hostitelů na lepkavé destičky, kde hynou.

     Předběžné testy zkoumaného atraktantu jsou slibné. Výzkumníci jsou například schopni přimět 35 – 40 % roztočů, aby opustili těla včel, když jim poskytnou kterýkoli z těchto dvou atraktantů a více než 60 % nepřichycených roztočů je přitahováno k těmto chemikálím v biologických testech. Navíc se neukazuje, že mimořádná dávka semiochemikálií působící v úlu zasahuje do normálního chování nebo aktivity včel v nějakém významném stupni. Teal spolu s výzkumníkem z floridské university publikovali výsledky letos v lednu na včelařské konferenci North American Beekeeping Conference v Reno v Nevadě.

     Výzkumníci doufají, že patentování atraktantů ARS povzbudí průmyslové partnery, aby vyvíjeli technologii také pro využití včelaři jako monitorovací nástroj i alternativu k chemickým způsobům ochrany.