Toxicita

Toxicita je schopnost nebo vlastnost určité látky vyvolávat otravu osob nebo zvířat, které látku požily, vdechly nebo absorbovaly přes kůži.

Termín “toxin“ vyjadřuje škodlivou, resp. jedovatou látku. V zásadě všechny chemické sloučeniny mohou být při užití příliš velkého množství toxické. Rovněž prakticky všechny syntetické léky jsou ve větším množství toxické, obvykle čím jsou účinnější, tím jsou toxičtější.

Míra toxicity se v případě silně toxických látek vyjadřuje „smrtelnou dávkou“ (LD – letal dose) nebo „smrtelnou koncentrací“ (LC – letal concentration). LD50 – je označení dávky, po které uhynulo 50 ze 100 pokusných krys. Z nejznámějších jedů: arsenik má LD50 = 20 mg/kg hmotnosti těla, kyanovodík má LD50 = 1.5 mg/kg.

Podle toho, po jak dlouhé době působení určité koncentrace toxického činidla se projeví škodlivý účinek, se toxicita označuje jako „akutní“ – projeví se brzy nebo po jednorázovém příjmu (v rozmezí 1-14 dní), „subakutní“ (v rozmezí 14 – 28 dní), „subchronická“ (v rozmezí ca 1 až 3 měsíců), „chronická“ (v rozmezí 12 měsíců a déle), „střední“ (v rozmezí 15 dní až 12 měsíců). Označení „kumulativní toxicita“ znamená, že se příznaky otravy objevují po postupném dosažení určité koncentrace v organismu.

Toxikologie je věda zasahující hlavně do oblasti chemie a medicíny, zabývá se jednak bezprostředním vlivem sloučeniny na organismus, jednak dlouhodobým vlivem, při němž se zjišťuje mutagenita (vznik genetických defektů), kancerogenita (rakovinotvornost), teratogenita (vznik vývojových vad nenarozeného plodu), alergie, poruchy metabolismu jiných sloučenin.

U potravin jsou z toxikologického hlediska zkoumány:

– přirozené složky  (viz přírodní toxiny, alkaloidy),
– kontaminanty (např. mikrobiální jedy, rezidua pesticidů, dioxiny či olovo),
– aditiva (např. barviva).

Pokud je dostatek údajů, je stanovována nebezpečnost látek vyjadřovaná např. jako hodnota NOAEL (nejvyšší dávka, při níž nebyl zjištěn negativní účinek). Z hodnoty NOAEL se pomocí bezpečnostního faktoru vypočte hodnota ADI (přípustný denní příjem) a zohledněním přijímaného množství potravin, které látku obsahují, se stanoví nejvyšší přípustná hladina v jednotlivých potravinách. (sk)