Endokrinní disruptory

Endokrinní disruptory se definují jako exogenní látky, které mění funkci endokrinního systému a následně vedou ke škodlivým účinkům na celý organismus nebo na jeho potomstvo nebo na (sub)populace.

Endokrinní disruptory narušují fungování systému s vnitřní sekrecí (endokrinního systému) minimálně třemi možnými způsoby:

* napodobují působení přirozeně produkovaných hormonů, např. estrogenu nebo testosteronu, čímž vyvolávají podobné chemické reakce v těle;

* blokují v buňkách receptory hormonů, čímž zamezují působení běžných hormonů;

* ovlivňují syntézu, transport, metabolismus a vylučování hormonů, čímž mění koncentrace přirozených hormonů.

 

Existují dvě skupiny látek, které fungují jako endokrinní disruptory:

* přirozené hormony (estrogen, progesteron, testosteron, fytoestrogeny),

* látky uměle vyrobené člověkem (jde o nové i existující chemické látky) určené k využití v průmyslu, např. průmyslové čisticí prostředky, v zemědělství, v některých pesticidech a ve spotřebitelském zboží, např. aditiva v plastech. Patří sem i chemikálie vzniklé jako odpadní produkty průmyslových výrob, např. dioxiny, o kterých se předpokládá, že narušují činnost endokrinního systému člověka i zvířat žijících ve volné přírodě. Některé z  chemikálií nacházejících se v životním prostředí potenciálně fungujících jako endokrinní disruptory jsou perzistentní a všudypřítomné v životním prostředí (perzistentní organické polutanty, POPs).