Vitamin C

První, byť neuvědomělé setkání s vitaminem C (kys. askorbovou), se datuje do starověku, kdy se již tehdejší lékaři potýkali s důsledky jeho nedostatku – avitaminózy, se skorbutem (kurdějemi), aniž by znali příčinu tohoto tehdy smrtelného onemocnění. První cílenou prevencí bylo nařízení sira Lancastera, kdy posádky britského obchodního loďstva dostávaly pravidelný příjem pomerančů a citronů. Teprve zavedení a rozšíření brambor v Evropě v 17. a 18. století omezilo výskyt skorbutu.
Ve 20. století se skorbut a vitamin C (kyselina askorbová), staly předmětem intenzivního výzkumu, který vedl r. 1937 k udělení dvou Nobelových cen W.N.Howorthovi a A.Szent-Györgyovi.

Vitamin C je vitaminem pouze pro člověka a několik dalších živočichů (primáti, morčata a netopýři). Podílí se na významných hydroxylačních reakcích, účastní se na syntéze mukopolysacharidů, prostaglandinů, absorpci iontových forem železa, transportu celé řady iontů, působí v metabolismu cholesterolu a drog. Je významným antioxidačním faktorem a jako takový zháší rizikové volné radikály. Potlačením tvorby nitrosaminů působí jako regulátor mutagenese a karcinogenese. Pravidelný příjem dostatečného množství vitaminu C může chránit i před nachlazením, a to preventivně, případně může průběh onemocnění i zkrátit.

Pro prevenci skorbutu jsou dostačující denní dávky 10 mg kyseliny askorbové. Ovšem doporučovaný denní příjem se pohybuje v mezích 60 – 200 mg. U pacientů s respiračními chorobami, při rekonvalescenci a v některých dalších případech se podávají i dávky kolem 1 g denně.

Hlavními zdroji jsou ovoce, zejména jižní, a zelenina. Mezi nejbohatší zdroje patří černý rybíz (až 300 mg/100 g), kiwi (130 mg/100 g), papája (100 mg/100 g), citrusové ovoce ( až 70 mg/100 g), ze zelenin pak papriky (až 300 mg/100 g), květák, brokolice a kapusta (až 130 mg/100 g). Dříve byly významným zdrojem vitaminu C kysané zelí a brambory (až 40 mg/100 g), což u brambor bylo díky jejich relativně vysoké spotřebě kolem 80 kg ročně na osobu a tehdejší nízké spotřebě citrusů.

Nedostatek vitaminu C se projevuje nespecifickými příznaky, např. jarní únavou. V těžších případech je to již zmíněný skorbut. Jedním z projevů je i krvácivost dásní.

Kyselina askorbová je velmi citlivá na vnější prostředí. Ztráty se pohybují v mezích 20 – 80 %. Nejběžnější ztráty se dosahují skladováním, dále při ohřevu, kdy působí vzdušný kyslík. Nejstabilnější je vitamin C při zmrazování a mrazírenském skladování ovoce a zeleniny. Tato výhoda může pominout při nešetrném způsobu rozmrazování. (per)