Informace Centra zdraví, výživy a potravin Státního zdravotního ústavu (CZVP SZÚ) k aktuálně diskutovanému sladidlu aspartam.

Co je “aspartam”

Aspartam je nízkokalorické umělé sladidlo, které je přibližně 200krát sladší než cukr. Je to bílý prášek bez zápachu. V Evropě je aspartam povoleno používat jako potravinářské aditivum ke slazení různých potravin a nápojů, jako jsou nápoje, dezerty, sladkosti, mléčné výrobky, žvýkačky, nízkokalorické výrobky a potraviny pro regulaci hmotnosti, jako stolní sladidlo.

Potravinářské přídatné látky

Stejně jako u všech potravinářských přídatných látek musí být v EU i přítomnost aspartamu uvedena na etiketě buď jeho názvem, nebo číslem E (E 951). Toto sladidlo a produkty jeho rozkladu jsou po důkladném posouzení bezpečnosti již řadu let povoleny k lidské spotřebě.

EFSA provádí nové hodnocení bezpečnosti u látek, které byly povoleny před 20. 1. 2009

V Evropské unii musí všechny potravinářské přídatné látky, které již byly povoleny k používání před 20. lednem 2009, projít novým hodnocením bezpečnosti, které provádí Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA). Aspartam (E 951) byl jednou z prvních potravinářských přídatných látek, které EFSA v roce 2013 plně přehodnotil.

Nejnovější informace

EFSA v současné době přehodnocuje bezpečnost dvou příbuzných potravinářských přídatných látek, soli aspartamu-acesulfamu (E 962) a neotamu (E 961), a to s ohledem na všechny nové údaje, které mohly být k dispozici od doby, kdy byly naposledy hodnoceny úřadem EFSA nebo Evropským vědeckým výborem pro potraviny. Sůl aspartam-acesulfamu (E 962) je směs dvou sladidel – aspartamu (E 951) a acesulfamu K (E 950), zatímco neotam (E 961) je chemicky příbuzná látka vyráběná z aspartamu. Všechny relevantní nové studie o aspartamu, které jsou k dispozici po zveřejnění našeho vědeckého stanoviska k aspartamu v roce 2013, budou zváženy a zahrnuty do našeho hodnocení soli aspartam-acesulfam (E 962).

Závěry

EFSA v rámci přehodnocení soli aspartam-acesulfamu (E 962) aktualizuje nové hodnocení dietární expozice aspartamu.

Jakou úlohu má EFSA

Úřad EFSA má v souvislosti s potravinářskými přídatnými látkami, jako jsou sladidla, tři hlavní úkoly:

• Hodnotí bezpečnost nových potravinářských přídatných látek nebo navrhovaných nových způsobů použití stávajících potravinářských přídatných látek před tím, než je lze povolit k použití v EU.
• Provádí přehodnocení všech potravinářských přídatných látek, které již byly povoleny k použití v EU před 20. lednem 2009.
• Reaguje na ad hoc žádosti Evropské komise o přezkoumání některých potravinářských přídatných látek na základě nových vědeckých informací a/nebo měnících se podmínek použití.

V rámci hodnocení bezpečnosti potravinářských přídatných látek úřad EFSA, pokud je to možné (tj. pokud jsou k dispozici dostatečné vědecké informace), stanoví ADI (akceptovatelný denní příjem) pro každou látku. ADI je množství látky, které mohou lidé denně zkonzumovat během svého života, aniž by došlo ke znatelnému ohrožení zdraví.

ADI se obvykle vyjadřují v miligramech na kilogram tělesné hmotnosti za den (mg/kg tělesné hmotnosti/den). ADI se může vztahovat na konkrétní přídatnou látku nebo na skupinu přídatných látek s podobnými vlastnostmi. Při přehodnocování dříve povolených přídatných látek může úřad EFSA po přezkoumání všech dostupných důkazů stávající ADI potvrdit, změnit nebo zrušit.

Evropská komise a vnitrostátní orgány rozhodují o tom, které potravinářské přídatné látky mohou být v potravinách používány a v jakém množství, přičemž zajišťují, aby spotřebitelé nepřekročili ADI stanovené úřadem EFSA.

Rámec EU

Podle nařízení ES 1333/2008 je EFSA povinen přehodnotit všechny potravinářské přídatné látky povolené k použití v EU před 20. lednem 2009. Stejně jako u ostatních potravinářských přídatných látek, které musí být přehodnoceny, jsou všechny údaje, které byly pro každou potravinářskou přídatnou látku zpřístupněny od posledního hodnocení úřadem EFSA nebo Vědeckým výborem pro potraviny, shromážděné buď prostřednictvím výzev k poskytnutí údajů, nebo aktualizované rešerše literatury, kontrolovány na základě aktuálních vědeckých požadavků.

Hysterie ve vědě je špatná vlastnost

Počkáme si na rozhodnutí odborníků toxikologů z EFSA. Samozřejmě bude v mediích spousta informací od FDA US, IARC, JECFA WHO … Je to opravdu velmi složité… Například sacharin byl léta posuzován jako podezřelý. Teprve po mnoha letech se u pokusných potkanů zjistilo, že u nich existuje enzym, který není přítomný u člověka. Ale nikdy nevíme, jaké objevy ještě přijdou. Co se oficiálně v EU schválí, bude jasné, že to bude mít ekonomický dopad.

Historie:  https://www.efsa.europa.eu/en/topics/topic/aspartame

Informace podle Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA), 28. června 2023

Prof. J. Ruprich
(člen EFSA Management Board Member v letech 2006 – 2016)

Zdroj: SZÚ

Potravinářský průmysl používá umělá sladidla v široké škále potravin a nápojů jako alternativu k přidaným cukrům, jejichž škodlivé účinky v souvislosti s rozvojem řady chronických onemocnění jsou již dobře známy.

O bezpečnosti těchto potravinářských přídatných látek (umělých sladidel) se vedou diskuse a zjištění, týkající se jejich role v etiologii různých onemocnění, jsou často rozporuplná. Negativní vliv těchto potravinářských aditiv na kardiovaskulární onemocnění a jejich karcinogenita se projevily v několika experimentálních studiích. Údaje z humánních studií však nebyly stále postačující a předchozí observační studie se soustředily pouze na uměle slazené nápoje.

Dvě rozsáhlé studie internetové kohorty NutriNet-Santé, publikované v loňském roce, byly založeny za účelem zkoumání vztahů mezi výživou a zdravím – konkrétně souvislostí mezi konzumací umělých sladidel a rizikem vzniku rakoviny a souvislostí mezi konzumací umělých sladidel a rizikem kardiovaskulárních onemocnění. Studie se vyznačují velmi podrobným hodnocením nutriční expozice a stravovacího chování.

Umělá sladidla a riziko rakoviny: Výsledky populační kohortové studie NutriNet-Santé

Cílem této studie bylo prozkoumání souvislostí mezi příjmem umělých sladidel (celkovým příjmem ze všech zdrojů stravy a nejčastěji konzumovanými umělými sladidly: aspartamem [E951], acesulfamem K [E950] a sukralózou [E955]) a rizikem vzniku rakoviny (celkově a podle lokalizace).

Do studie bylo zapojeno celkem 102 865 dospělých osob z francouzské populační kohorty NutriNet-Santé (78,5 % žen, průměrný věk na počátku studie 42,2 ± 14,5 let). Studie probíhala v letech 2009–2021 (medián doby sledování 7,8 roku, mezikvartilové rozpětí 4,7–9,4 roku). Údaje o příjmu stravy a konzumaci sladidel byly získány na základě opakovaných 24hodinových záznamů o stravě, včetně obchodních názvů průmyslových výrobků. Souvislosti mezi konzumací sladidel a výskytem rakoviny byly hodnoceny pomocí Coxových modelů proporcionálních rizik upravených podle věku, pohlaví, vzdělání, fyzické aktivity, kouření, indexu tělesné hmotnosti, výšky, přírůstku hmotnosti během sledování, diabetu, rodinné anamnézy rakoviny, počtu 24hodinových záznamů o stravě a základního příjmu energie, alkoholu, sodíku, nasycených mastných kyselin, vlákniny, cukru, ovoce a zeleniny, celozrnných potravin a mléčných výrobků.

Výsledky studie ukázaly, že příjem umělých sladidel byl spojen se zvýšeným celkovým rizikem vzniku rakoviny (3 358 případů, poměr rizika [HR] pro vyšší konzumenty umělých sladidel ve srovnání s nekonzumenty = 1,13 [95% interval spolehlivosti CI 1,03 až 1,25], P = 0,002). Vyšší riziko vzniku rakoviny bylo pozorováno zejména v souvislosti s příjmem aspartamu (HR = 1,15 [95% CI 1,03 až 1,28], P = 0,002) a acesulfamu K (HR = 1,13 [95% CI 1,01 až 1,26], P = 0,007). Zvýšené riziko pak bylo zaznamenáno pro karcinom prsu (n = 979 případů, HR = 1,22 [95% CI 1,01 až 1,48], P = 0,036, pro aspartam) a rakoviny související s obezitou (n = 2 023 případů, HR = 1,13 [95% CI 1,00 až 1,28], P = 0,036, pro celková umělá sladidla a HR = 1,15 [95% CI 1,01 až 1,32], P = 0,026, pro aspartam).

Výsledky této rozsáhlé populační kohortové studie tedy naznačují pozitivní souvislost mezi vyšším příjmem umělých sladidel (zejména aspartamu a acesulfamu K) a celkovým rizikem rakoviny, konkrétně spojitost příjmu aspartamu se zvýšeným výskytem rakoviny prsu a rakoviny související s obezitou.

Tato zjištění naznačují, že umělá sladidla používaná celosvětově v mnoha značkách potravin a nápojů mohou představovat modifikovatelný rizikový faktor vzhledem k prevenci rakoviny a poskytují důležité a nové poznatky pro probíhající přehodnocování sladidel v potravinách prováděné Evropským úřadem pro bezpečnost potravin a dalšími zdravotnickými agenturami na celém světě.

Celá studie, včetně metodiky, podrobných výsledků a výstupů: 

• Artificial sweeteners and cancer risk: Results from the NutriNet-Santé population-based cohort study | PLOS Medicine

Umělá sladidla a riziko kardiovaskulárních onemocnění: výsledky z prospektivní kohorty NutriNet-Santé

Cílem studie bylo prozkoumat souvislost mezi umělými sladidly ze všech potravinových zdrojů (nápoje, stolní sladidla, mléčné výrobky atd.) celkově i jednotlivě (aspartam, acesulfam K a sukralóza) a rizikem kardiovaskulárních onemocnění (celkově, ischemické choroby srdeční a cerebrovaskulárních onemocnění).

Studie se zúčastnilo 103 388 respondentů internetové kohorty NutriNet-Santé (průměrný věk 42,2 ± 14,4 let, 79,8 % žen). Studie probíhala v letech 2009–2021 (medián doby sledování 9,0 let, mezikvartilové rozpětí 7,5–10,1 let). Příjem stravy a spotřeba umělých sladidel byly hodnoceny na základě opakovaných 24hodinových záznamů stravy, včetně obchodních názvů průmyslových výrobků.

Hlavními výstupními daty byl vztah mezi příjmem sladidel (kódováno jako spojitá proměnná, transformováno log10) a rizikem kardiovaskulárních onemocnění, což bylo hodnoceno pomocí multivariabilně upravených Coxových modelů rizika.

Výsledky ukázaly, že celkový příjem umělých sladidel byl spojen se zvýšeným rizikem kardiovaskulárních onemocnění (1502 příhod, poměr rizika HR = 1,09, 95% interval spolehlivosti CI 1,01 až 1,18, P = 0,03); absolutní míra výskytu u vyšších konzumentů (nad mediánem specifickým pro pohlaví) a nekonzumentů byla 346 a 314 na 100 000 osoboroků. Umělá sladidla byla spojena zejména s rizikem cerebrovaskulárních onemocnění (777 příhod, 1,18, 1,06 až 1,31, P = 0,002; míra výskytu 195 a 150 na 100 000 osoboroků u vyšších konzumentů a nekonzumentů). Příjem aspartamu byl spojen se zvýšeným rizikem cerebrovaskulárních příhod (1,17, 1,03 až 1,33, P=0,02; míra výskytu 186 a 151 na 100 000 osoboroků u vyšších konzumentů a nekonzumentů, v uvedeném pořadí) a acesulfam K a sukralóza byly spojeny se zvýšeným rizikem ischemické choroby srdeční (730 příhod; acesulfam K: 1,40, 1,06 až 1,84, P = 0,02; incidence 167 a 164; sukralóza: (1,31, 1,00 až 1,71, P = 0,05; četnost výskytu 271 a 161).

Zjištění z této rozsáhlé prospektivní kohortové studie naznačují potenciální přímou souvislost mezi vyšší spotřebou umělých sladidel (zejména aspartamu, acesulfamu K a sukralózy) a zvýšeným rizikem kardiovaskulárních onemocnění.Umělá sladidla, přítomná v tisících značek potravin a nápojů po celém světě, nicméně zůstávají kontroverzním tématem a v současné době jsou přehodnocována Evropským úřadem pro bezpečnost potravin, Světovou zdravotnickou organizací a dalšími zdravotnickými agenturami.

Celá studie, včetně metodiky, podrobných výsledků a výstupů: 

• Artificial sweeteners and risk of cardiovascular diseases: results from the prospective NutriNet-Santé cohort | The BMJ

Zdroje:

• NutriNet-Santé – Centre of Research in Epidemiology and Statistics Sorbonne Paris Cité – CRESS UMR1153 (cress-umr1153.fr) 
• Étude Nutrinet Santé

• Artificial sweeteners and cancer risk: Results from the NutriNet-Santé population-based cohort study | PLOS Medicine  

• Artificial sweeteners and risk of cardiovascular diseases: results from the prospective NutriNet-Santé cohort | The BMJ 

Foto: Shutterstock

Dotaz:

Patří mezi konzervanty kyselina jablečná E 296, kyselina askorbová E 300, kyselina citronová E 330 a dimethylpolysiloxan E 900, tedy přídatné látky povolené v ovocných šťávách a zeleninových šťávách dle přílohy II části E bodu 14.1.2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1333/2008 o potravinářských přídatných látkách?

Odpověď:

Pokud se týká definice pojmu „konzervanty“, tento pojem definuje v příloze I bodu 3 nařízení (ES) č. 1333/2008 následovně: „konzervanty“ se rozumějí látky, které prodlužují trvanlivost potravin tím, že je chrání proti zkáze způsobené mikroorganismy, nebo které potraviny chrání před růstem patogenních mikroorganismů. Podle přílohy I bodu 4 téhož nařízení „antioxidanty“ se rozumějí látky, které prodlužují trvanlivost potravin tím, že je chrání proti zkáze způsobené oxidací, například proti žluknutí tuků a barevným změnám. V příloze II části E bodu 14.1.2 nařízení (ES) č. 1333/2008 se hovoří o přídatných látkách, aniž by toto nařízení specifikovalo, která z těchto přídatných látek plní funkci konzervantu nebo antioxidantu.

Dle odborné literatury (Přídatné látky v potravinách od doc. Ing. Luboše Babičky, CSc., Potravinářská
komora České republiky, Česká technologická platforma pro potraviny, Praha, 2012, 1. vydání, dostupná
na webu www.bezpecnostpotravin.cz) jsou za konzervanty považovány přídatné látky E 200–E 290. Za antioxidanty lze považovat přídatné látky E 300 – E 321, E 322, E 325, E 326, E 330, E 334, E 338, E 385, E 512. Přestože kyselina askorbová – E 300 může mít v potravinách jisté konzervační účinky, nelze ji ve smyslu definice konzervantu v nařízení (ES) č. 1333/2008 za konzervant považovat, jelikož není do potravin přidávána za účelem ochrany potravin před působením mikroorganismů.

Dle článku 3 úvodních ustanovení nařízení (EU) č. 231/2012, kterým se stanoví specifikace pro potravinářské přídatné látky uvedené v nařízení (EU) č.1333/2008, platí, že: 

„Je nezbytné vzít v úvahu specifikace a analytické techniky, které jsou stanoveny v Codex Alimentarius připraveném společným výborem odborníků FAO/WHO pro potravinářské přídatné látky (dále jen JECFA)“

Pokud tedy neexistují jiné právně hodnotné zdroje, které by toto zařazení zpochybňovaly, je možné vycházet z informací uvedených v databázi Codex Alimenatrius, kde jsou pro každou přídatnou látku funkční třídy uvedeny.

Na základě výše uvedeného lze tedy uvést, že:

• E 296 – kyselina jablečná – dle databáze CA a výše uvedené odborné publikace není považována za konzervant ani za antioxidant
• E 300 – kyselina askorbová – dle databáze CA a výše uvedené odborné publikace není považována za konzervant, je považována za antioxidant
• E 330 – kyselina citronová – dle databáze CA výše uvedené odborné publikace není považována za konzervant, je považována za antioxidant
• E 900 – dimethyl polysiloxane – v databázi CA není tato látka uvedena, dle výše uvedené odborné publikace není považována za konzervant ani antioxidant

                            Foto: Shutterstock

Dotaz:

Platí, že pro ovocné šťávy pro spotřebitele nejsou povoleny žádné konzervanty?

Odpověď:

Ano, platí, že pro ovocné šťávy pro spotřebitele nejsou povoleny žádné konzervanty (jsou povoleny jen určité výjimky). Dle přílohy II části E bodu 14.1.2 nařízení (ES) č. 1333/2008 jsou přídatné látky z kategorie konzervantů povoleny pouze pro produkty označeny „ Sød…saft a sødet… saft“; limetovou a citrónovou šťávu, jejichž použití je specifické, zejména jako okyselovadlo do směsí ovocných šťáv a nejsou tak určeny k samostatné konzumaci (dle přílohy I části II bodu 1 směrnice 2001/112/ES je povoleno upravit kyselou chuť přídavkem citronové šťávy a/nebo koncentrované citronové šťávy do výše
3 g na litr šťávy, vyjádřeno jako bezvodá kyselina); pro pomerančovou, grapefruitovou, jablečnou a ananasovou šťávu pro dodávky ve velkém do zařízení hromadného stravování; pro koncentrované hroznové šťávy pro domácí výrobu vína a pro nezkvašenou hroznovou šťávu pro bohoslužebné účely.

Dotaz:

Vztahuje se příloha II část E bod 14.1.2 nařízení (ES) č. 1333/2008 pro celou skupinu (ovocné a zeleninové šťávy)?

Odpověď:

Příloha II nařízení (ES) č. 1333/2008 obsahuje Seznam potravinářských přídatných látek Unie schválených pro použití v potravinách a podmínky použití. Tento seznam zahrnuje název potravinářské přídatné látky a příslušné číslo označení E; potraviny, do nichž lze potravinářskou přídatnou látku přidávat a podmínky, za nichž lze potravinářskou přídatnou látku používat.

Příloha II část E bod 14.1.2 nařízení (ES) č. 1333/2008 se vztahuje na ovocné šťávy ve smyslu směrnice 2001/112/ES a zeleninové šťávy. U přídatných látek E 300 a E 330 není stanoveno žádné omezení/výjimky a proto je lze použít u ovocných šťáv ve smyslu směrnice 200/112/ES a zeleninových šťáv.

Dotaz:

V případě, že se jedná o ovocno-zeleninovou šťávu (100% šťáva z koncentrátu), jsou konzervanty povoleny pro spotřebitelská balení?

Odpověď:

Podle čl. 18 odst. 1 písm. a) nařízení (ES) č. 1333/2008 platí, že výskyt potravinářské přídatné látky je povolen v jiných vícesložkových potravinách, než které jsou uvedeny v příloze II, pokud je potravinářská přídatná látka povolena v jedné ze složek vícesložkové potraviny. Dle přílohy II části E bodu 14.1.2 nařízení (ES) č. 1333/2008 jsou konzervanty povoleny pouze pro specifické výrobky – viz odpověď k dotazu Konzervanty pro ovocné šťávy. Pro zeleninové šťávy konzervanty povoleny nejsou. Z dalších přídatných látek jsou u zeleninových šťáv povoleny přídatné látky ze skupiny I. V ovocno-zeleninových šťávách se tedy přídatné látky ze skupiny I mohou vyskytovat ve spotřebitelském balení v důsledku přenosu ze zeleninové šťávy. Z antioxidantů jsou pak pro celou kategorii 14.1.2 povoleny E 300 kyselina askorobová a E 330 kyselina citronová.

Dotaz:

V případě aplikace čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení (EU) č. 1169/2011 co bude u ovocných šťáv potravinou podobnou? Bude to celá skupina nápojů pod bodem 14 nebo pouze ovocné šťávy uvedené pod bodem 14.1.2 přílohy II části E nařízení (ES) č. 1333/2008?

Odpověď:

Ve smyslu přílohy II části E bodu 14.1.2 nařízení (ES) č. 1333/2008 by mělo jít o stejnou kategorii potravin, tedy ovocné šťávy, přičemž by měly být zohledněny v příloze II uvedené výjimky. Nelze např. porovnávat limetovou/citrónovou šťávu s pomerančovou šťávou, neboť  limetová/citrónová šťáva není na rozdíl od pomerančové šťávy určena k samostatné konzumaci, nýbrž jako okyselovadlo (dle přílohy I části II bodu 1 směrnice 2001/112/ES je u ovocných šťáv povoleno upravit kyselou chuť přídavkem citronové šťávy a/nebo koncentrované citronové šťávy). Je proto potřeba každý případ posuzovat individuálně z hlediska spotřebitele a jeho možných očekávání.

Zdroj: SZPI

Na základě nového hodnocení bezpečnosti dusitanů a dusičnanů dospěl Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) k závěru, že stávající limity (ADI) dusitanů a dusičnanů, které jsou přidávány do masa a jiných potravin, jsou pro spotřebitele dostatečně bezpečné.  

Příjem dusitanů a dusičnanů ve formě potravinářských přídatných látek je bezpečný pro všechny skupiny obyvatel. Výjimku tvoří děti, jejichž výživa zahrnuje velké množství potravin obsahujících tyto přídatné látky. Pokud jsou však zohledněny všechny dietní zdroje dusitanů a dusičnanů, mohou být hodnoty akceptovatelných denních příjmů (Acceptable Daily Intake, ADI) překročeny u všech věkových skupin.

Sodné a draselné soli dusitanů a dusičnanů (E 249-252) jsou povoleny v EU jako potravinářské přídatné látky. Používají se do výrobků z masa, ryb a sýrů k zamezení mikrobiálního růstu, k ochraně před botulismem, k udržení červené barvy masa a zlepšení jeho chuti. Dusičnany se ale také přirozeně nachází ve vysokých koncentracích v určitých druzích zeleniny a mohou vstoupit do potravinového řetězce jako kontaminanty životního prostředí – hlavně ve vodě.

Profesorka Maged Younes, členka Panelu EFSA pro potravinářské přídatné látky a zdroje nutrientů přidávaných do potravin, která je zároveň předsedkyní pracovní skupiny pověřené přehodnocením, uvedla: „Přehodnotili jsme bezpečnost dusitanů a dusičnanů přidávaných do potravin v rámci programu EFSA pro přehodnocení všech potravinářských přídatných látek schválených v EU před rokem 2009. Na základě dostupných důkazů jsme dospěli k závěru, že není třeba měnit dříve stanovené bezpečné hladiny pro jednotlivé látky.“

Současný akceptovatelný denní příjem (ADI) pro dusičnany činí 3,7 miligramů na kilogram tělesné hmotnosti za den (mg/kg tělesné hmotnosti/den). Bezpečná úroveň dusitanů byla ustavena na 0,07 mg/kg tělesné hmotnosti/den, což je velmi blízko současnému více konzervativnímu ADI 0,06 mg/kg tělesné hmotnosti/den.  

Hodnocení expozice bylo aktualizováno a vylepšeno
Pomocí propracovaného hodnocení expozice experti odhadli, že expozice spotřebitelů dusičnany pouze z potravinářských přídatných látek představuje méně než 5% celkové expozice dusičnany v potravinách a nepřekračuje bezpečné limity. Avšak pokud jsou zohledněny všechny zdroje dusičnanů ve stravě (potravinářské přídatné látky, přirozený výskyt v potravinách a kontaminanty v životním prostředí), bezpečné limity mohou být překročeny u jedinců ze všech věkových skupin ke středním až vysokým hodnotám expozice.

Co znamená pojem expozice?
Expozice je koncentrace nebo množství určité látky, které je užíváno jednotlivcem, populací nebo ekosystémem s určitou frekvencí po určitou dobu. Když odborníci hodnotí dietární expozici spotřebitelů určité chemické látce, kombinují údaje o jejích koncentracích v potravinách s množstvím spotřebovaných potravin. Děti jsou často více exponovány chemickým látkám kvůli jejich vyšší spotřebě potravin vzhledem k jejich nízké tělesné hmotnosti.

U dusitanů používaných jako potravinářské přídatné látky experti odhadli, že expozice se pohybuje v bezpečných hladinách pro všechny skupiny obyvatel, s výjimkou dětí vystavených vysoké expozici, u kterých může být hodnota ADI nepatrně překročena. Expozice dusitany ze všech potravinových zdrojů může překročit hodnotu ADI u kojenců, batolat a dětí se střední expozicí a u jedinců s vysokou expozicí ze všech věkových skupin.

Dusitan je také spojen s tvorbou skupiny sloučenin známých jako nitrosaminy, z nichž některé jsou rakovinotvorné. Experti EFSA proto také odhadli tvorbu nitrosaminů v těle po požití dusitanů ve formě potravinářských přídatných látek. Dospěli k závěru, že pokud jsou dusitany použity ve schváleném množství, je jejich podíl na celkové expozici nitrosaminy z hlediska zdravotních rizik zanedbatelný.

Dusitany, které se vyskytují v masných výrobcích z jiných zdrojů, jako je např. kontaminace životního prostředí, mohou rovněž přispět k tvorbě nitrosaminů. Experti EFSA dospěli k závěru, že tato množství nitrosaminů mohou vést k potenciálním zdravotním problémům; jsou ale zapotřebí ještě další výzkumy pro doplnění chybějících znalostí v této složité oblasti.  

Doporučení a další kroky
Profesorka Younes řekla: „Po prozkoumání všech dostupných důkazů jsme dospěli k závěru, že dusitany a dusičnany přidávané do potravin ve schválených množstvích jsou pro spotřebitele v Evropě bezpečné. Nicméně stále existují určité nedostatky ve znalostech, které je třeba doplnit dalším výzkumem.

„Zvláště užitečné by byly další studie týkající se přeměny dusičnanu na dusitan v lidských slinách, a z toho plynoucí tvorba methemoglobinu; dále studie zaměřené na tvorbu nitrosaminů v potravinách, do kterých byly přidány dusitany; jakož i studie ke zjištění dalších epidemiologických důkazů u lidí.“

Profesorka dále uvedla: „Také lepší údaje o expozici dusitany/dusičnany z potravy z jiných zdrojů než z přídatných látek (včetně kontaminantů v zelenině) by pomohly vytvořit komplexnější obraz a zlepšit budoucí hodnocení rizik.“

Vědecké doporučení úřadu EFSA dává potřebné informace manažerům rizika Evropské komise a členských států, kteří regulují bezpečné používání dusitanů a dusičnanů jako potravinářských přídatných látek, stejně jako jejich celkové množství v potravinách v EU.

Pro laickou veřejnost vytvořil úřad EFSA snadno pochopitelný přehled, ve kterém vysvětluje souvislosti a závěry svého nového hodnocení bezpečnosti dusitanů a dusičnanů přidávaných do potravin.  
  

• Re-evaluation of potassium nitrite (E 249) and sodium nitrite (E 250) as food additives
• Re-evaluation of sodium nitrate (E 251) and potassium nitrate (E 252) as food additives
• EFSA explains risk assessment: nitrites and nitrates added to food

Zdroj: EFSA

Současné bezpečné množství stanovené pro sedm siřičitanů, které se používají jako přídatné látky do vína a dalších potravin, je dostatečnou ochranou pro spotřebitele. Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) nyní čeká na data z nových studií, která mají doplnit chybějící informace, a po té bude znovu přehodnocovat bezpečnost siřičitanů pro spotřebitele.

Sedm potravinářských přídatných látek (oxid siřičitý a šest siřičitanů) je posuzováno společně, protože po požití se v organismu chovají podobným způsobem. Tyto siřičitany se přirozeně vyskytují při výrobě vína a jsou také přidávány do mnoha vín k zastavení kvašení, zároveň působí i jako konzervační látky. Obsah siřičitanů v bílých a sladkých vínech je obecně vyšší než v růžových, červených a suchých vínech.

Siřičitany se rovněž používají v ciderech, ovocných a zeleninových šťávách (například k zastavení přeměny hroznové šťávy na ocet), v sušeném ovoci a zelenině, zvláště ve výrobcích z ředkve a brambor.

Není žádné konkrétní znepokojení, ale jsou potřeba další data
Vědecké údaje o siřičitanech a o tom, co se s nimi děje uvnitř těla, jsou omezené. Když jsou konzumovány v potravinách, mohou vyvolat reakce nesnášenlivosti a některé osoby mohou být na siřičitany v potravinách přecitlivělé.

Stávající přijatelný denní příjem (ADI), 0,7 miligramů na kilogram tělesné hmotnosti se vztahuje na všech sedm siřičitanů. Odhady dietární expozice těmto sedmi látkám jsou u většiny věkových kategorií spotřebitelů  někdy i vyšší než ADI, a to zejména u osob s vysokou konzumací zmíněných potravin.

Experti Panelu EFSA pro potravinářské přídatné látky doporučují, aby byl prozatímní skupinový ADI přehodnocen do pěti let, po té až nové studie doplní chybějící data. Vědecký panel také navrhuje, aby se při označování potravin uvádělo skutečné množství siřičitanů / oxidu siřičitého u jednotlivých výrobků, aby se tak pomohlo senzitivním / intolerantním konzumentům regulovat příjem těchto látek. Současné právní předpisy EU vyžadují, aby etikety potravin nesly označení „obsahuje siřičitany“ (při překročení 10 miligramů siřičitanů na kilogram nebo na litr) bez přesného určení množství.

Přehodnocení potravinářských přídatných látek
Předpisy EU vyžadují po EFSA, aby do konce roku 2020 přehodnotil bezpečnost všech potravinářských přídatných látek povolených před lednem 2009. Úřad EFSA již dokončil přehodnocení téměř všech potravinářských barviv a v roce 2016 dokončí posouzení dalších naplánovaných přídatných látek. Po roce 2016 zůstává k přehodnocení dalších více než 100 potravinářských přídatných látek.

I přes zahájení několika obecných a také konkrétních výzev k předkládání údajů o potravinářských přídatných látkách od roku 2006, je stále nedostatek údajů o toxicitě látek používaných jako potravinářské přídatné látky a o jejich množství v potravinách. Výrobci a uživatelé potravinářských přídatných látek jsou proto vyzváni, aby poskytli veškeré své dostupné informace k posouzení bezpečnosti potravinářských přídatných látek pro náležitou ochranu spotřebitelů.

• Scientific Opinion on the re-evaluation of sulphur dioxide (E 220), sodium sulfite (E 221), sodium bisulfite (E 222), sodium metabisulfite (E 223), potassium metabisulfite (E 224), calcium sulfite (E 226), calcium bisulfite (E 227), and potassium bisulfite (E 228) as food additives

Zdroj:  EFSA

Potravinářské barvivo žluť SY (E 110) je schválené potravinářské barvivo na základě nařízení Komise 1333/2008.

Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) prováděl v roce 2009 přehodnocení  bezpečnosti  potravinářského barviva žluť SY a na základě dostupných vědeckých údajů stanovil prozatímní hodnotu ADI ve výši 1 mg/kg tělesné hmotnosti. Úřad EFSA doporučil, aby byly provedeny další testy.

Vědecký panel EFSA pro potravinářské přídatné látky a zdroje živin přidávané do potravin (ANS) byl požádán o posouzení nově předložených dat vycházejících ze studie provedené na základě doporučení úřadu EFSA z roku 2009. Dále byl úřad EFSA požádán, aby provedl podrobné posouzení expozice potravinářským barvivem žluť SY.

Nové informace k posouzení zahrnovaly vyhodnocení zprávy 28denní studie, dále data uváděná Společným výborem odborníků FAO/WHO pro potravinářské přídatné látky (JECFA) v posledním vyhodnocení z roku 2011, a všechny dostupné toxikologické informace, které Panel ANS získal od dokončení předchozího hodnocení potravinářského barviva žluť SY.

Vědecký panel ANS uvedl, že nově předložené údaje z 28denní studie a celková dostupná toxikologická databáze o potravinářském barvivu žluť SY, poskytují základ pro revizi zavedeného dočasného akceptovatelného denního příjmu.

Vědecký panel ANS dospěl k závěru, že na základě hodnoty NOAEL 375 mg/kg tělesné hmotnosti/den stanovené z dlouhodobé studie na potkanech ​​a faktoru nejistoty 100, může být stanoven nový ADI pro žluť SY 4 mg/kg tělesné hmotnosti/den v souladu s nejnovějším vyhodnocením JECFA.

Odhady expozice potravinářským barvivem žluť SY vychází jak z aktuálně schválených MPL (max. přípustný limit), tak z hlášených hodnot úrovně použití barviva. Odborníci Vědeckého panelu EFSA vyhodnotili, že odhady expozice spotřebitelů potravinářským barvivem žluť SY jsou hluboko pod novou hodnotou akceptovatelného denního příjmu (ADI) pro všechny věkové skupiny.

Vědecký panel ANS úřadu EFSA dospěl ke konečnému závěru, že na základě údajů poskytnutých potravinářským průmyslem a členskými státy EU, hlášené použití a úrovně použití potravinářského barviva žluť SY (E 110) by neměly být bezpečnostním rizikem.

• Reconsideration of the temporary ADI and refined exposure assessment for Sunset Yellow FCF (E 110)

Zdroj:  EFSA

Související informace:
„EU zpřísňuje limity pro tři barviva„(2012)
„Zpřísnění limitu pro žluť Sunset FCF“ (2011)
„EFSA se vyjádřil k šesti potravinářským barvivům“ (2009)