Vzteklina

Vzteklina je akutní virové onemocnění centrálního nervového systému všech teplokrevných živočichů přenosné i na člověka. Projevuje se změnami chování, zvýšenou dráždivostí, agresivitou, parézami, paralýzami a končí smrtelně.

Virus vztekliny se přenáší slinami infikovaného zvířete (pokousáním, olízáním). Zdrojem nákazy jsou nejčastěji psi, opice a netopýři, dále jiní teplokrevní savci (mývalové, skunci, lišky apod.). 

Příznaky nemoci se projeví převážně 1-3 měsíce po nakažení, mohou se ale projevit v rozmezí 1 týdne až 1 roku. Počáteční příznaky jsou nespecifické bolesti, neobvyklé brnění a pálení v místě poranění. Nemoc se může rozvinout do dvou forem, rychlejší průběh se smrtí během několika dní má „hyperaktivní, zuřivá forma“ s absencí strachu a hydrofobií. Druhá forma je paralytická, probíhá pomaleji a déle, smrt nastává ochrnutím svalů a nervového systému.

Již na sklonku 19. století byly na nynějším území Čech a Moravy zaznamenány případy vztekliny u psů, koček a jiných zvířat. Ve dvacátých letech minulého století bylo ročně laboratorně potvrzeno 400-600 případů vztekliny. Z toho připadalo 86 % na psy. V období 1919 – 1937 zemřelo na vzteklinu v Československu celkem 132 lidí a téměř 25000 jich bylo léčebně očkováno v Pasteurově ústavu v Praze.

Po skončení II. světové války se nákazová situace vztekliny u nás podstatně změnila a těžiště nákazy se přesunulo do volné přírody. V padesátých létech narůstal význam lišek a liška obecná se stala hlavním šiřitelem vztekliny. V lednu 1953 byla nařízena povinná a bezplatná vakcinace všech psů proti vzteklině na celém území státu. Vzteklina domácích masožravců poté ustoupila. U lišek bylo naopak diagnostikováno až několik set případů ročně.

V osmdesátých létech dosáhla vzteklina největšího geografického rozšíření, byla rozšířena na téměř celém území ČR. Maximální výskyt byl zaznamenán v roce 1984, celkem 2232 případů, z toho 2052 bylo u lišek.

Výrazný posun v tlumení vztekliny volně žijících zvířat přinesla orální imunizace lišek zaváděná v osmdesátých létech v řadě západoevropských zemí.
Projekt orální vakcinace lišek proti vzteklině byl v ČR zahájen v roce 1989. V roce 1993 bylo ošetřeno celé území ČR. Orální vakcinace lišek pokračovala až do roku 2009, kdy byla ukončena. Orální vakcinace lišek proti vzteklině v ČR – mapy 1989-2009 . 

Od zavedení orální vakcinace v roce 1989 měl výskyt vztekliny v ČR výrazně sestupnou tendenci. V roce 2001 bylo registrováno již jen 35 případů a v roce 2002 pouze 3 případy vztekliny u lišek. Od roku 2002 se na našem území nevyskytl žádný pozitivní případ vztekliny a ČR tak splnila kritéria pro přiznání statutu nákazy prostého státu. Tato skutečnost byla deklarována ve věstníku OIE „Disease Information“ č. 30 z 23. června 2004.

V roce 2015  byl v ČR diagnostikován jeden pozitivní případ vztekliny u netopýra večerního. Vzteklina netopýrů je považována za specifickou variantu nákazy a jejím výskytem není dotčen statut vztekliny prostého státu dle kritérií OIE.

Od posledního pozitivního nálezu vztekliny u lišek v roce 2002 se až doposud vzteklina v ČR u terestriálních obratlovců nevyskytuje a celé území ČR je uznáno jako vztekliny prosté: Pozitivní nálezy vztekliny u lišek v ČR . 

Vzteklina se, na rozdíl od ČR, nadále vyskytuje v některých evropských zemích. Několik pozitivních případů ročně je hlášeno z Polska a Rumunska. Rizikovou zemí je dlouhodobě Turecko.  Vzteklina v Evropě – mapa  

Proto jsou i nadále na celém území ČR vyšetřovány na vzteklinu lišky a psíci mývalovití (přednostně uhynulá a utracená zvířata). Zároveň platí povinné očkování psů starších 3 měsíců proti vzteklině a povinnost nechat klinicky vyšetřit psa, který poranil člověka (1. a 5. den po poranění).

 

Zdroj:
SVS,
https://www.ockovacicentrum.cz/cz/vzteklina,
https://www.wikiskripta.eu/w/Vzteklina