Vitaminy

Termín “vitamin” zavedl v roce 1912 polský biochemik Kazimír Funk (1884–1967), který izoloval látku obsaženou v rýžových slupkách účinnou v prevenci onemocnění beri-beri. Funk se domníval, že jde o aminokyselinu a nazval ji proto vitamin (“vita” “amin”, amin života).

Vitaminy jsou běžnou součástí našeho těla, většina z nich působí jako faktory–katalyzátory, které urychlují nebo usnadňují biochemické reakce probíhající v našem těle. Každý vitamin plní v organismu svou vlastní funkci, kterou nelze nahradit žádnou jinou látkou. Nedostatek určitého vitaminu v těle se projevuje specificky. Tělo není schopno samo o sobě produkovat dostatečná množství vitaminů pro zajištění běžných fyziologických potřeb, a musí je proto získávat prostřednictvím stravy.

 

V současné době je známo 13 vitaminů, popř. skupin vitaminů. Sloučeniny, které patří do jedné vitaminové skupiny se nazývají vitamery (např. vitamin C tvoří kyselina askorbová a kyselina dehydroaskorbová), prekurzory vitaminu se nazývají provitaminy (např. alfa-, beta- a gama-karoten, jejich přeměnou v těle vzniká vitamin A).

Termín“vitamin” se dříve používal pro řadu chemických látek, i těch, které nesplňovaly kritéria předepsaná pro vitaminy. U řady sloučenin dříve popisovaných jako vitaminy (např. vitamin G, M, T)  se zjistila aktivita již známého vitaminu (např. vitamin G je identický s vitaminem B2 (riboflavinem), vitamin M, Bc, T je identický s kyselinou listovou).

Existují rovněž některé neesenciální, biologicky aktivní sloučeniny, které plní funkci vitaminů jen pro určitý živočišný druh. Jde o tzv. “kvazi-vitaminy” (např. cholin, karnitin, myo-inositol, p-aminobenzoová kyselina, lipoová kyselina). Jinou skupinu tvoří “pseudovitaminy” (např. gerovital, orotová kyselina, pangamová kyselina, laetrile), což jsou biologicky aktivní látky, které však nejsou z dietetického hlediska esenciální (nezbytné).

 

Vitaminy se dělí do dvou skupiny:
* vitaminy rozpustné ve vodě (C a B-komplex),
* vitaminy rozpustné v tucích (A, D, E a K).
Vitaminy rozpustné v tucích se ukládají v tělních tkáních, avšak vitaminy rozpustné ve vodě se s výjimkou vitaminu B12 nemohou ve významnější míře v organismu ukládat a musí se proto průběžně doplňovat.
 
Tabulka 1: Přehled vitaminů rozpustných v tucích
 

Vitamin
Denní potřeba
Příznaky nedostatku
Příznaky předávkování
A
1,0 mg
šeroslepost, suchost očí, chronické infekce sliznic
neklid, nespavost, žluté zbarvení dlaní
D
10µg
420 IU
křivice, měknutí kostí, bolesti v kostech, porucha imunity
ztráty vápníku do moči
E
10 mg
porucha svalů, poruchy vidění, rozpad krve, urychlení vývoje aterosklerotických změn
nebylo popsáno
K
150 µg
porucha tvorby bílkovin krevního srážení – zvýšená krvácivost
tendence k tvorbě krevních sraženin
 
Tabulka 2: Přehled vitaminů rozpustných ve vodě
 

Vitamin
Denní potřeba
Příznaky nedostatku*
B1 (thiamin)
1–2 mg
postižení periferního nervstva, selhání srdce, svalová slabost, ubývání svalové hmoty, zmatenost
B2 (riboflavin)
1,5–2 mg
chudokrevnost, záněty kůže, záněty ústních koutků
B6 (pyridoxin)
1,5–2 mg
záněty kůže, průjmy, poruchy trávicího ústrojí, chudokrevnost, nervové poruchy
B12 (kyanokobalamin)
2–3 mg
chudokrevnost, únava, poruchy čití a koordinace chůze (postižení míchy)
Kyselina listová
180–400 µg
anémie, urychlení aterosklerózy, nervové poruchy
Kyselina pantotenová
5–10 mg
postižení kůže, vypadávání vlasů, trávicí obtíže
Biotin
75 µg
zánět kůže, nevolnost, zvracení, deprese, vypadávání vlasů, postižení svalů
Niacin (vitamin PP)
15–20 mg
slabost, záněty kůže, poruchy intelektu
C
60 mg
kurděje, slabost, únava, sklon k infekcím, svalové bolesti, zvýšená krvácivost, zhoršené hojení ran, vytváření nepevných jizev
*) Obecně platí, že člověk toleruje vysoké dávky vitaminů rozpustných ve vodě (až stonásobek doporučovaného denního příjmu), aniž nastanou problémy. Jejich přebytek se vyloučí močí.
(kvas)