Vitamin E

Vitamin E

V r. 1922 byl objeven vitamin E jako látka, která regulovala správný průběh těhotenství a porodu u pokusných krys. O dva roky později byla tato látka zařazena mezi vitaminy; byl to v pořadí pátý vitamin, a proto dostal označení vitamin E. Synonymem se stalo označení tokoferol, což bylo odvozeno od řeckých slov „tokos“ – porod, a „pherein“ – nésti. Vitamin E byl v r. 1936 izolován z pšeničných klíčků a v r. 1938 byla určena jeho chemická struktura a podařilo se jej syntetizovat.

Účinnost vitaminu E mají 4 tokoferoly a 4 tokotrienoly (a některé další látky, např. tokomonoenoly), označované řeckými písmeny α, β, γ a δ. α-Tokoferol se nachází prakticky ve všech tkáních člověka a jeho biologická aktivita je nejvyšší, 100 %. Ostatní mají biologickou aktivitu nižší.

Vitamin E byl objeven jako faktor ovlivňující reprodukční schopnost pokusných krys. Tato funkce této látky však nebyla potvrzena u člověka. Ani po sto letech od jeho objevení není známá skutečná biologická funkce vitaminu E. Dnes panuje názor, že je to především esenciální antioxidant, který chrání lipidy biologických membrán před poškozením zejména kyslíkovými radikály. Vitamin E má tak potenciál v prevenci vzniku a rozvoje některých onemocnění, jako jsou kardiovaskulární a nádorová onemocnění.

Vitamin E je pro člověka také důležitý z důvodu, že dokáže podpořit odolnost vůči bakteriálnímu zápalu plic, podpořit léčbu nealkoholické steatózy a má významný protizánětlivý účinek.

Nedostatek vitaminu E se objevuje jen zřídka a prakticky není způsobován nedostatečným dietárním příjmem. Příčinou může být například genetická porucha nebo syndromy související s malabsorpcí tuku. Hlavními příznaky nedostatku vitaminu E jsou neurologické poruchy. Dále to může být hemolytická anémie, zvýšení oxidačního stresu a další projevy.

Denní doporučená dávka vitaminu E je v různých zemí světa odlišná a u dospělého člověka se pohybuje od 7,5 do 15 mg/den. Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) ve svém vědeckém stanovisku z roku 2015 uvádí pro vitamin E (resp. α-tokoferol) tzv. adekvátní příjem, přičemž pro muže činí 13 mg na den a pro ženy 11 mg na den. Při léčebné terapii by denní dávky neměly překročit 800 mg, při delším podávání 200 mg. Jednorázové megadávky (nad 1 g denně) mohou způsobit přechodné žaludeční potíže a průjmy u osob s citlivým žaludkem. Rezervní kapacita vitaminu E u člověka je 6 – 12 měsíců. Podle některých studií je dietární příjem vitaminu E u značné části světové populace nedostatečný.

Vitamin E se nachází především v potravinách rostlinného původu, v menším množství (s výjimkami) v potravinách živočišného původu, ostatní zdroje nemají praktický význam. Obsah vitaminu E v potravinách živočišného původu je dán jeho obsahem v krmivu a také roční dobou. Vitamin E je v tuku rozpustná látka, proto je v potravinách vázán na tukovou složku. Živočišné tuky obsahují mnohem méně vitaminu E než rostlinné oleje. Máslo ho může obsahovat až 50 mg/kg, vepřové sádlo od 6 do 30 mg/kg, hovězí loj do 20 mg/kg a kuřecí tuk do 25 mg/kg. Na rozdíl od jiných v tuku rozpustných vitaminů se vitamin E nevyskytuje ve větším množství v rybích tucích.

Z rostlinných zdrojů jsou na vitamin E bohaté zejména oleje z obilných klíčků a rostlinné oleje, jako je např. olej řepkový, slunečnicový nebo sójový. Množství vitaminu E se zde pohybuje ve stovkách až tisícovkách mg/kg. Například u oleje z obilných klíčků je to zpravidla od 1650 do 3000 mg/kg, u rafinovaného oleje řepkového od 140 do 850 mg/kg. Více vitaminu obsahují oleje surové (panenské), méně pak oleje rafinované. Za podmínek rafinace totiž dochází k významným ztrátám vitaminu E. Proto se rostlinné oleje a margariny mohou tímto vitaminem obohacovat. Další rostlinné zdroje obsahují vitamin E v jednotkách až desítkách mg/kg, například ovoce a zelenina zpravidla do 10 mg/kg, pšeničná mouka 15 – 50 mg/kg, vlašské ořechy kolem 35 mg/kg, brambory 0,6 – 0,9 mg/kg.

Ztráty vitaminu E jsou značné při rafinaci surových olejů, ale i při mletí mouky, podobně sušení ovoce a zeleniny vede ke ztrátám (50 – 70 %). K významným ztrátám vitaminu E může také docházet při kulinárním zpracování potravin, zejména při fritování a smažení na pánvi. Na ztráty vitaminu E má vliv přítomnost světla a přístup vzduchu (kyslíku).

Zdroj:

Jan Velíšek, Jana Hajšlová. Chemie potravin 2, rozšířené a přepracované 3. vydání. Ossis, Tábor (2009)