Vitamin B1

Při studiu příčin onemocnění chorobou „beri-beri“ (přeloženo do češtiny to znamená „já nemůžu, já nemůžu), známé již od r. 2600 př. Kr., se ukázalo, že nejde o infekční onemocnění, ale že onemocnění je výsledkem nedostatku určitých složek ve výživě. Ch. Eijkman s kolegy identifikoval tyto látky ze slupek při loupání rýže v r. 1926 a v r. 1929 byl jeho objev oceněn Nobelovou cenou. V r. 1936 se podařilo určit strukturu tohoto nově objeveného vitaminu a také vypracovat jeho syntézu.

Aktivitu vitaminu B₁ – thiaminu (dříve také známého pod názvem aneurin), má řada přírodně se vyskytujících složek. Jsou to především thiaminchlorid, thiaminchlorid hydrochlorid, thiaminnitrát, thiamindisulfid a v tuku rozpustné allithiaminy. Především se ale vyskytuje jako volná látka a ve formě fosforečných esterů.

Vitamin B1 je nezbytný pro metabolismus sacharidů, zejména ve spojitosti s reakcemi využití glukózy jako zdroje energie. Podílí se i na vedení nervových impulsů. Nedostatek se projeví kardiovaskulárními a nervovými poruchami. Jeho potřeba se zvyšuje při chronickém alkoholismu a při akutních poruchách jater, vyšší potřeba je i při těhotenství a v období kojení. Jeho účinek podporují další vitaminy skupiny B, a to pyridoxin, niacin, kyselina pantotenová a vitamin B₁₂.

Denní doporučená dávka vitaminu B1 pro dospělou populaci při energetickém příjmu kolem 3000 kcal byla stanovena na 1,2 mg denně; u kojenců se doporučuje 0,3 mg, u dětí 0,7 – 1,7 mg podle stáří a fyzické aktivity, u žen 1,1 mg, u mužů 1,2-1,5 mg, u těhotných a kojících žen 1,4 a 1,5 mg.

Nejbohatším zdrojem je vepřové maso (0,4 – 1,1 mg/100g), luštěniny (0,2 – 0,84 mg/100g) a cereální výrobky (0,06 – 0,55 mg/100g). Nelze zapomenout ani na bohatý zdroj všech vitaminů skupiny B, a to na pivovarské kvasnice (0,7 mg/100g). Z hlediska příjmu jsou právě obiloviny potravinovou skupinou, která hradí kolem 40 % potřeby tohoto vitaminu; maso a masné výrobky se podílejí na spotřebě z cca 25 %, mléko a mléčné výrobky z 11 %, brambory z 10 %. Thiamin je obsažen prakticky ve všech potravinových komoditách.

Existují ale potraviny, které zvyšují jeho potřebu. Je to káva a čaj, již zmíněný alkohol, syrové ryby a některé obiloviny. Z kontaminantů jsou to těžké kovy, arsen a oxid siřičitý.

Thiamin je zvlášť citlivý na zvýšenou teplotu, na vzdušný kyslík i světlo, snadno se vyluhuje při vaření ve vodě. Ztráty při kulinární úpravě mohou dosáhnout až 50 %. Proto se přistoupilo ve světě i u nás k obohacování některých cereálních výrobků thiaminem, a také je přidáván do vybraných emulgovaných tuků (margarinů). (per)