Tenióza

Tenióza (teniáza) je střevní infekce dospělým stádiem tasemnice (parazit). Přítomnost dospělých tasemnic v organismu často nemívá žádné typické příznaky.

Onemocnění nejčastěji způsobují tasemnice hovězí, resp. bezbranná (Taenia saginata) a tasemnice vepřová, resp. dlouhočlenná (Taenia solium).
Tasemnice hovězí dorůstá celkové délky 4 až 9 metrů. Její tělo tvoří asi 2 milimetry velká hlavička opatřená přísavkami a až tisíc jednotlivých segmentů (článků). Tento druh tasemnice se vyskytuje celosvětově, nejčastěji v Africe, na Středním Východě, ve Východní Evropě a ve Střední Americe.

Její příbuzná, tasemnice vepřová, dorůstá menší délky. Obvykle měří „pouze“ 2 až 3 metry. Její hlavička je vybavena háčky. Taková „výzbroj“ umožňuje parazitovi snazší uchycení na střevní stěně. Tasemnice vepřová je častou obyvatelkou jihovýchodní a jižní Asie, Ruska, východní Evropy, Afriky, Latinské Ameriky a části Jižní Ameriky.V zemích s vysokým hygienickým standardem je vzácná.

Tasemnice v průběhu svého životního cyklu využívají tzv. mezihostitele. Jak už ze jména obou nejčastějších zástupkyň vyplývá, hostitelem první je hovězí skot. Druhá ke svému množení využívá prasata. Z kontaminované vody, půdy nebo pícnin pronikají vajíčka tasemnice do organismu mezihostitele. Zde se z nich vyvíjejí larvy. Usazují se ve svalech, opouzdřují a dospívají v tzv. boubele. Ve svalech hospodářských zvířat přežívají tasemnice i po jejich porážce.

Definitivním hostitelem dospělého stádia tasemnice je výhradně člověk. K nákaze člověka dochází po požití syrového nebo nedovařeného nakaženého masa. Boubele nesnášejí vysoké teploty. Při nedostatečné tepelné úpravě masa však přežívají a dostávají se až do lidského střeva. Zbavují se svého ochranného obalu a hlavičkou (přísavkami nebo háčky) se uchycují na stěně tenkého střeva. Začíná růstové období, během kterého se vytváří nové články a tasemnice roste do délky. Na pobyt ve střevě je výborně vybavena. Proti účinkům trávicích šťáv je chráněna obalem (kutikulou). Přitom dokáže celým povrchem svého těla vstřebávat živiny z okolní tráveniny. Ve střevě se vyvine dospělá tasemnice za 8-12 týdnů u T. solium a za 10-14 týdnů u T. saginata.

V článcích se tvoří vajíčka. Každý úsek obsahuje kompletní sadu pohlavních orgánů. Proto jsou vajíčka schopna samooplození. Zralé články z koncových úseků tasemnice se uvolňují a odcházejí se stolicí. Při nedostatečné hygieně nebo hnojení pastvin odpadními produkty vajíčka kontaminují půdu a koloběh se může opakovat.

Nákaza, růst ani přítomnost dospělé tasemnice v lidském organismu obvykle nemá žádné nápadné projevy. Asi u 30 % osob se projeví nespecifickými příznaky, bolestmi břicha, zažívacími potížemi, nechutenstvím, nauzeou, váhovým úbytkem nebo naopak zvýšenou chutí k jídlu, může se objevit únava, nespavost, nervozita, svědění v okolí konečníku. Jediným zjevným projevem tasemnice často bývá pouze přítomnost odloučených článků ve stolici.

Přítomnosti tasemnice se lze zbavit užitím předepsané dávky léků obsahujících praziquantel, alternativou je mebendazol či niklosamid. Preparáty obvykle usmrtí tasemnici, poruší její ochranné mechanismy a vystaví ji působení trávících šťáv. Postupně dojde k rozložení parazita nebo jeho vyloučení ze střeva. Izolace pacienta s teniózou se běžně neprovádí. Nemocným se nařizuje 3 měsíce po léčbě 1 kontrolní odběr stolice na parazitologické vyšetření.

Prevence

• Hlavní zásadou prevence nákazy tasemnicí je dostatečná tepelná úprava masa.
• Požití syrového či polosyrového masa není bezpečné (v našich podmínkách např. hovězí maso jako tatarský biftek, v poslední době i kebab, krvavý steak apod.) Pokud je přesto konzumováno syrové maso, doporučuje se jeho předchozí zmrazení (- 20°C na několik dnů). Účinné jsou radiační metody při 1 kGy. Je třeba dávat pozor zejména u zvěřiny, u masa z divočáků.
• Zamezení fekální kontaminace půdy, vody a potravy. Nepoužívat obsahy žump ke hnojení.
• Dodržování osobní hygieny, mytí rukou po defekaci a před jídlem

  Ke zvýšení bezpečnosti a výraznému snížení výskytu tasemnic v České republice přispěla plošná veterinární kontrola při zpracování masa. (old) (aktual. 7/2013, ber)

  Tenióza (pdf), SZÚ