Sukralóza

Sukralóza je náhradní sladidlo, které se prodává pod obchodním názvem Splenda. Na výrobcích v EU je označena kódem E955.

Sukralóza je 500–600krát sladší než sacharóza, zhruba dvakrát sladší než sacharin a čtyřikrát sladší než aspartam. Vyrábí se ze sacharózy, přičemž tři hydroxylové skupiny sacharózy jsou nahrazeny atomy chlóru. Na rozdíl od aspartamu je stabilní vůči teplotě i v širokém intervalu hodnot pH. Používá se proto při pečení nebo do výrobků, u kterých se vyžaduje dlouhá údržnost.

Sukralóza byla objevena v roce 1976 ve firmě Tate & Lyle, ve spolupráci s výzkumníky z King’s College London. Použití sukralózy bylo prvně schváleno v Kanadě (1991), následně v Austrálii (1993), na Novém Zélandu (1996), v USA (1998) a v EU (2004). V roce 2006 je již schválena ve více než 60 zemí světa (např. v Brazílii, Číně, Indii a Japonsku).

Sukralóza se používá při výrobě cukrovinek, snídaňových tyčinek a nealkoholických nápojů. Ve výrobku Splenda je sukralóza obsažena společně s maltodextrinem a dextrózou (obě složky jsou vyrobeny z kukuřice), které zde fungují jako objemový prostředek. Čistá sukralóza se zčásti při vysokých teplotách rozkládá. Ve směsi s maltodextrinem je mírně stabilnější.

Sukralóza se používá jako náhrada cukru buď samostatná nebo v kombinaci s ostatními náhradními sladidly, např. aspartamem, acesulfamem K, popř. jinými sladidly, např. vysokofruktózovým kukuřičným sirupem.

Sukralóza patří k tepelně nejstabilnějším náhradním sladidlům, které jsou v současné době k dispozici. Dodává se v granulované formě, což umožňuje její použití v recepturách – náhrada šálku cukru šálkem sukralózy. Pokud receptura vyžaduje více než jeden šálek cukru, nelze ho úplně nahradit sukralózou (nefungovalo by to). Sukralóza se však dodává také ve směsi s cukrem (1:1). Tuto směs již lze v recepturách použít, tj. tam, kde se požaduje zhnědnutí výrobku, zvětšení objemu, aktivace kvasinek.

Sukralózu uznaly četné národní i mezinárodní orgány zabývající se bezpečnosti potravin a to: FDA (USA), JECFA (Společný výbor expertů FAO/WHO pro potravinářská aditiva), EFSA (EU), Health Canada (Kanada), FSANZ (Austrálie-Nový Zéland) aj. Akceptovatelný denní příjem sukralózy je 9 mg/kg tělesné hmotnosti. Nezávadnost sukralózy byla posuzována v USA ve více než 110 studiích na zvířatech i lidech. FDA nezjistil žádné karcinogenní, reprodukční a neurologické účinky sukralózy. Prověřoval se i vliv na brzlík, tj. orgán, který kontroluje imunitní funkce v těle. Zjistilo se, že se negativní účinek projeví až ve velmi vysokých denních dávkách sukralózy, které není možné v praxi zkonzumovat.

Atomy chlóru jsou v sukralóze kovalentně vázány k atomům uhlíku, čímž vzniká organická sloučenina obsahující chlór (organochlorid). Řada organických sloučenin chlóru je toxická, avšak sukralóza se od těchto sloučenin liší, protože je vysoce nerozpustná v tuku a neakumuluje se v tuku jako většina chlorovaných uhlovodíků. Kromě toho se sukralóza neštěpí, čímž se chlór neuvolňuje.

Zkonzumovaná sukralóza se přímo vylučuje ve stolici. Malé množství, které se absorbuje z trávicího traktu, se odstraňuje z krevního řečiště ledvinami a vylučuje se v moči. Sukralóza je stravitelná řadou mikroorganismů a štěpí se, jakmile se uvolňuje do životního prostředí.

Odpůrci sukralózy často upřednostňují přírodní alternativy cukru, např. xylitol, maltitol, thaumatin, isomalt aj.

Více informací o sukralóze viz www.splenda.com

(kvas)

Zdroj:  www.splenda.com