Řasy mořské

Řasy jsou jednobuněčné (mikrořasy, např. rody Scenedesmus, Chlorella) nebo vícebuněčné, většinou vodní organismy, většinou mořské, ale i sladkovodní. Jsou zdrojem bílkovin, hydrokoloidů, vitaminů (A, C, E a B12), celé řady minerálních a stopových prvků a dalších bioaktivních látek.

Největší praktický význam mají hnědé řasy (Chromophyta, např. druhy kombu a wakame), dále červené řasy (ruduchy = Rhodophyta, např. nori – složka sushi) a druhově nejrozšířenější zelené řasy (Chlorophyta, mořský salát, Chlorella, irský mech ). Některé připomínají zeleninu či byliny, a také se podobně konzumují (v čerstvé i sušené formě), některé vytvářejí vlákna.
V zemích jihovýchodní Asie jsou tradiční složkou stravy, v ostatních oblastech světa se jejich využívání v různé míře rozšiřuje. Konzumují se buď jako součásti pokrmů (polévky, saláty, sushi, součást plochého chleba ve Skotsku aj.), nebo jsou z nich funkční složky extrahovány a přidávány do jiných potravin a doplňků. Využívají se přirozeně rostoucí řasy i produkty pěstované v „akvakulturách“, a s tím souvisí určité rozdíly v chemickém složení.

Význam a složení

Jako významný zdroj bílkovin jsou některé řasy potenciální potravinou budoucnosti. Obsah esenciálních aminokyselin (v sušině) je srovnatelný s obsahem ve vejcích a luštěninách.

Typický je pro řasy vysoký obsah hydrokoloidů (nestravitelná forma vlákniny), které se z nich průmyslově získávají a využívají v řadě potravinářských i jiných aplikací k zajištění požadované textury a stability (do cukrovinek, cukrářských výrobků, pečiva, nízkoeneergetických džemů, suspenzních nápojů, masných výrobků aj.). Uplatňují se přitom jejich želírovací a zahušťovací vlastnosti, schopnost stabilizace suspenzí, schopnost vázat vodu i výživový efekt. Z hnědých řas se získávají algináty z červených řas karagenany a agar. Tyto druhy vlákniny v organismu zvyšují pocit nasycenosti, a uvádí se, že jsou schopny absorbovat a odstranit z organismu radioaktivní prvky a další toxiny.

Řasy většinou obsahují jen malé množství tuku, ale přesto některé druhy lze využít jako zdroj n-3 mastných kyselin (DHA).

Vzhledem k tomu, že řasy absorbují minerální látky a další prvky z mořské vody, vyznačují se jejich vysokým obsahem. Vápník a železo jsou akumulovány v řasách (např. kombu resp. dulse) v mnohem větší míře než v rostlinách běžně pěstovaných. Řasy dále poskytují velké množství jódu nezbytného pro dobrou funkci štítné žlázy, avšak v některých odrůdách řas je obsah až příliš vysoký a uvažuje se o stanovení bezpečného horního limitu. Kromě toho se vysoký příjem jódu nehodí pro osoby s určitými poruchami štítné žlázy a při chronických autoimunitních zánětech.

Nevýhodou je, že mořské řasy mohou akumulovat těžké kovy jako kadmium či arsen (např. vysoký obsah arsenu v řasách hijiki). Výjimečně mohou některé řasy produkovat neurotoxiny (např. kyselinu domoovou – červená řasa). Pokud  je při náhodné kontrole zjištěn nadlimitní obsah nežádoucích látek, je výrobek samozřejmě stažen z trhu.

Určité omezení pro konzumaci řas znamená i častý vysoký obsah sodíku.

Uvádí se, že konzumací řas lze zvyšovat imunitu, předcházet virovým onemocněním a zmírňovat jejich průběh, snižovat hladinu cholesterolu a diskutuje se vliv na riziko rakoviny.

Mezi výše uvedené mořské řasy biologicky nepatří cyanobakterie (sinice) populárně označované jako modré nebo zelenomodré řasy, mezi které se řadí spirulina. (sk)