Název potraviny
Název potraviny je prvním z údajů, které legislativana od balených výrobků vyžaduje (zákon 110/1997 o potravinách a prováděcí vyhlášky), a je také prvním údajem, který při nesprávném použití může klamat spotřebitele (viz Falšování, Klamání spotřebitele). Zásadně musí být použit takový název, aby si spotřebitel nemohl jeho význam nesprávně vykládat.
Z toho důvodu je často ve vyhláškách týkajících se jednotlivých skupin potravin stanoveno, že použije-li se určitý název, musí se jednat o potravinu vyrobenou z vyhláškou stanovených surovin (obvykle je stanovena základní surovina nebo její minimální podíl), nebo potravinu vyrobenou stanovenou technologií (např. mléko označené jako „čerstvé“ musí projít procesem pasterace, mléko označené jako „trvanlivé“ musí být ošetřeno teplotou nad 100 oC, viz Označování mléka).
Příkladem názvů, pro které je předpokladem použití určité suroviny, je např. „máslo“ (znamená jen produkt vyrobený z mléka, nikoli z rostlinných olejů), "čokoláda" (znamená výrobek se stanoveným minimálním obsahem kakaa). Slova označující charakter nebo původ potraviny jako "domácí", "čerstvý", "živý", "čistý", "přírodní", "pravý" nebo "racionální" se smějí uvádět jen v případě, že je to součástí názvu stanoveného některou komoditní vyhláškou (při splnění příslušných podmínek
Název potraviny musí být při nabízení českému spotřebiteli uveden česky. Něco jiného je "obchodní název" potraviny, který nemusí být v češtině. (sk)