Management (řízení) rizika

Management (řízení) rizika je definován jako proces odlišný od hodnocení rizik, představuje zvážení politických alternativ, konzultační činnost se všemi zainteresovanými subjekty, posouzení rizika a ostatních faktorů důležitých pro ochranu zdraví spotřebitelů a pro prosazování čestných obchodních praktik a, pokud je to nezbytné, volby vhodných preventivních a dozorových opatření. Proces řízení rizik lze definovat jako soubor činností nezbytných k vyřešení otázek souvisejících s vyhodnocenými riziky.

Co lze udělat pro snížení dopadu popsaného rizika?
Co lze udělat pro snížení pravděpodobnosti popsaného rizika?
Jaká jsou kompromisní řešení zvolených opatření?
Jaká je nejlepší cesta k uchopení popsaného rizika?

Problémy související s první a druhou otázkou lze vyřešit strategiemi a opatřeními pro snížení či zmírnění rizika či případnými kompromisy. Při odpovědi na poslední dvě otázky je nutné zhodnotit relativní výhody zvolených alternativ. Analýza kompromisních řešení musí zohledňovat celou škály různých dopadů, včetně nákladů a zisků jednotlivých alternativ. I když budou zvoleny různé cesty pro řešení problémů, ekonomické dopady konání či nekonání budou vždy nesmírně významné.
Management rizika se skládá ze dvou částí: legislativního procesu a dohledu. U legislativy se rozlišují primární předpisy a prováděcí předpisy. Legislativa vychází z politického rozhodnutí; neopírá se výlučně o vědecké výroky, ale o širší posouzení v rámci převládajících přání a potřeb.
Podle Strategie zajištění bezpečnosti (zdravotní nezávadnosti) potravin v České republice legislativa ČR zabezpečující komplexní bezpečnost (zdravotní nezávadnost) potravin od farmy až ke spotřebiteli zasahuje do působností několika ústředních orgánů státní správy a ve vztahu k bezpečnosti potravin se týká zejména

Ministerstva zdravotnictví (MZ)
Ministerstva zemědělství (MZe)
Ministerstva životního prostředí (MŽP)
Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO)
Ministerstva vnitra (MV)
Ministerstva dopravy a spojů (MDS)
Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB)

Pro zajištění ochrany spotřebitele, ale i vzájemné důvěry mezi dodavateli a odběrateli, funguje
systém kontroly, který zohledňuje odpovědnost výrobce za jakost a zdravotní nezávadnost výrobku (produktu) uváděného do oběhu. Státní dozor v celém řetězci od prvovýroby až po prodej spotřebiteli provádí orgány ochrany veřejného zdraví (MZ), orgány veterinární správy (MZe), Česká zemědělská a potravinářská inspekce (MZe),Státní rostlinolékařská správa (MZe) a Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (MZe). Kompetence těchto orgánů i jejich odpovědnost jsou stanoveny v příslušných zákonech. Tento stav odpovídá situaci v jednotlivých členských státech, kde je zřejmé, že legislativní i kontrolní činnost zůstane v rukou státní administrativy a institucí, kterým stát deleguje přesně vymezený rozsah pravomocí a povinností.
Zajištění ochrany zdraví a podpory zájmů spotřebitele prostřednictvím bezpečných potravin vyžaduje vysokou míru spolupráce a koordinaci aktivit všech zainteresovaných vládních i nevládních institucí v rámci vymezených kompetencí. V roce 2002 byla proto v souladu se Strategií zajištění bezpečnosti potravin v ČR ustavena meziresortní Koordinační skupina bezpečnosti potravin , jejímž posláním je zejména koordinace činností jednotlivých resortů a stanovení priorit, zajištění vzájemné spolupráce mezi příslušnými orgány státního dozoru, vědeckými výbory, spotřebiteli a státní správou, navázání spolupráce s národními institucemi bezpečnosti potravin členských států EU a EFSA.
(mch)