Jod

Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) na žádost Evropské komise posuzoval bezpečnost příjmu jodu, který je obsažen ve vysokých koncentracích v mořských řasách.

Tolerovatelnou horní hranici příjmu jodu stanovil v roce 2002 Vědecký výbor pro potraviny (SCF) Evropské komise. SCF došel k tomuto závěru: Pokud se vezmou do úvahy všechny zdroje jodu, včetně mořských řas, může dojít k nadměrnému příjmu jodu, což představuje pro lidský organismus zdravotní riziko.

Obsah jodu v potravinách závisí na řadě faktorů, např. geografických podmínkách. Příjem jodu u spotřebitelů odpovídá množství jodu, který se dostává do potravinového řetězce na lokální nebo národní úrovni.

V některých geografických regionech může být příjem jodu velmi nízký a může vést k poruchám způsobeným deficitem jodu. V těchto regionech může být náhlé zvýšení přijmu jodu nežádoucí, deficit by se měl kompenzovat vyváženým příjmem.

V Evropě existují všechny varianty příjmu jodu – od velmi nízkých až po dosti vysoké. Vědecký panel pro kontaminanty Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA–CONTAM) je toho názoru, že stanovisko ke konzumaci mořských řas (tj. vydatného zdroje příjmu jodu) a vydání doporučení pro konzumaci mořských řas, by mělo probíhat na národní nebo dokonce na regionální úrovni.

Jod je pro savce esenciální prvek, který je nezbytný pro syntézu hormonů štítné žlázy: tyroxinu (T4; obsahuje 65 % hmotn. jodu), jeho aktivní formy T3 (obsahuje 59 % hmotn. jodu) a prekurzorů (jodtyrozinů). Jedinými přírodními zdroji pro člověka a zvířata jsou jodidy obsažené v potravinách a vodě. Antropogenními zdroji jodu jsou léčiva, sanitační prostředky a jodofory.

Průměrný obsah jodu v přirozených potravinářských zdrojích jodu:

– ryby: 1,22–200,5 mg/kg

– korýši: 0,798–1,6 mg/kg

– mořské řasy: 1–2 mg/kg

– mořská sůl: až 1,4 mg/kg

V průmyslově vyspělých zemích jsou nejvýznamnějším zdrojem jodu zpracované potraviny vyrobené za pomoci soli obohacené jodem, např. mléčné, masné a cereální výrobky.

(kvas)