Index tělesné hmotnosti

Index tělesné hmotnosti, obvykle označovaný zkratkou BMI (Body Mass Index) je číslo používané jako měřítko obezity, umožňující statistické porovnávání lidí s různou výškou. Index se vypočítá vydělením hmotnosti daného člověka druhou mocninou jeho výšky– BMI = hmotnost/výška²

Do tohoto vzorečku se dosazuje hmotnost v kilogramech a výška v metrech. Index tělesné hmotnosti vytvořil někdy v letech 1830–1850 Belgičan Adolphe Quetelet při práci na svém systému „sociální fyziky“, proto se BMI někdy označuje také jako Queteletův index. BMI se obecně dá považovat pouze za statistický nástroj, u konkrétního jedince je BMI příliš jednoduchým prostředkem, který ignoruje značné množství důležitých faktorů (např. stavbu těla, množství svalstva apod.). V klinické praxi se proto obvykle používají přesnější testy jako měření tloušťky podkožního tuku, impedanční měření atd.

BMI je nejužitečnější pro statistické průzkumy mezi rozsáhlejšími vzorky populace, nejčastěji pro zkoumání korelace mezi obezitou a jinými faktory. Důvodem pro použití BMI je, že pro jeho stanovení stačí znát pouze výšku a hmotnost. Výpočet BMI pro konkrétního jednotlivce nelze proto brát jako absolutní ukazatel, spíše jen jako přibližné vodítko, které by mělo být použito jen jako jeden z více prostředků.V populaci se objevují hodnoty indexu v rozmezí od přibližně 15 (závažná podvýživa) až přes 40 (morbidní obezita). Přesné hranice mezi jednotlivými kategoriemi (závažná podvýživa, podvýživa, optimální hmotnost atd.) se mezi různými odborníky liší, ale všeobecně je BMI pod 18,5 považováno za příznak podvýživy, který může naznačovat nějakou poruchu stravování či jiný zdravotní problém, zatímco BMI nad 25 se považuje za nadváhu a nad 30 za příznak obezity. Tyto hranice platí pro dospělé starší 20 let.

Běžně se používají následující hranice:

podvýživa: BMI ≤ 18,5

ideální hmotnost: 18,5–25

nadváha: 25–30

mírná obezita: 30–35

střední obezita: 35–40

morbidní obezita: BMI > 40

Jak už však bylo uvedeno, BMI je pouhým statistickým nástrojem, u konkrétních osob se může klinický stav lišit od významu naměřené hodnoty BMI. Např. kulturista může mít hodnotu BMI nad 30 a přesto není obézní, protože vysoká hodnota indexu je u něj dána velkým množstvím svalové hmoty. Naopak starší lidé s malým množstvím svalstva mohou být ze zdravotního hlediska obézní, přestože jejich BMI je řadí do kategorie ideální hmotnosti. Hranice hodnot BMI se také liší pro různé rasy. Např. Asiaté používají o něco nižší hranice, za obézní se tam považují již lidé s BMI nad 27,5, jako ideální se stanoví BMI v rozmezí 18,5–23. (kop)