Ftaláty

Ftaláty neboli estery kyseliny ftalové (PAE) představují poměrně širokou skupinu chemických látek. Používají se hlavně jako změkčovadla do plastů (především PVC), jako přísady do kosmetiky, ale také v insekticidech či jako adhesiva.

Člověk ftaláty do svého těla dostává prostřednictvím znečištěného ovzduší (ústy nebo kůží) nebo z potravin. Vysoké koncentrace toxických ftalátů jsou opakovaně zjišťovány v mateřském mléce. Malá množství jsou někdy zjištěna v lihovinách nebo v balených vodách. Do potravin s obsahem tuků (ftaláty jsou lipofilní látky) se ftaláty mohou dostat migrací z plastového těsnění víček (papriky nebo olivy v oleji, dresinky, arašídové máslo), z vložek hliníkových uzávěrů a ze zátek. V ČR však nebyly zjištěny extrémně vysoké hodnoty. U malých dětí způsobují problém hračky, které děti vkládají do úst.

Původně se ftaláty považovaly za neškodné, některé z nich se však ukázaly jako nebezpečné pro lidské zdraví. Jedná se především di-(2-ethylhexyl) ftalát (DEHP), di-butyl ftalát (DBP), benzylbutyl ftalát (BBP) a možná též di-isononyl ftalát (DINP), di-isodecylftalát (DIDP) a di(n-oktyl)-ftalát (DNOP).

I když ftaláty vykazují nízkou akutní toxicitu, při dlouhodobé expozici i nízkými dávkami byly prokázány závažné negativní účinky embryotoxické, teratogenní (způsobující vývojové vady), spermiotoxické, hepatotoxické (poškození jater), nefrotoxické (poškození ledvin),  karcinogenní a na srážlivost krve.

Mladé, vyvíjející se organismy jsou vůči expozici ftalátům citlivější než organismy dospělé. Mimořádně citlivé jsou z tohoto hlediska zejména mužské pohlavní orgány ve fázi vývoje (feminizace chlapců).  

Stanovená hodnota tolerovatelného denního příjmu (TDI) pro DEHP je 50 µg /kg tělesné hmotnosti, skutečný příjem ftalátů ze stravy se odhaduje na 0,15 – 0,3 mg/osobu/den, což je v mezích hodnoty TDI. Větší opatrnost je nutná u dětí s ohledem na jejich nižší tělesnou hmotnost.

Od roku 1999 je v EU omezeno používání výše uvedených šesti ftalátů v hračkách a předmětech pro péči o děti určených pro vkládání do úst dětmi do tří let na obsah 0,1 % (v ČR vyhláška 84/2001 Sb.). Vyhláška 409/2005 Sb. omezuje obsah DEHP v předmětech přicházejících do styku s vodou tak, aby jeho obsah ve vodě nepřekročil 0,008 mg/l. Vyhláška 38/2001 Sb. zakazuje použít zmíněné ftaláty do materiálů přicházejících do styku s potravinami (kromě DEHP k povrchovému ošetření korku – max. 0,2 mg/dm²). Podle nařízení 1935/2004/ES nesmějí z materiálů migrovat látky v množství ohrožujícím zdraví. Postupně však dojde k úplnému zákazu DEHP a DBP – nejprve do materiálů používaných na balení tuků, později i do materiálů používaných k balení veškerých potravin. Mírnější limity budou platit pro DINP a DIDP (společný migrační limit 9 mg/kg potraviny) a pro BBP (30 mg/kg příslušné potraviny), a to při použití do opakovaně používaných materiálů určených k balení netučných potravin. (sk)