DNA

DNA – deoxyribonukleová kyselina (z anglického deoxyribonucleic acid) je nositelkou genetické informace všech organismů s výjimkou některých nebuněčných.

Molekula deoxyribonukleové kyseliny (DNA) je tvořena dvěma polynukleotidovými řetězci. Její cukerná složka je 5C cukr 2-deoxy-D-ribóza (oproti normální ribóze jí v poloze 2´ chybí kyslík). Jako dusíkaté báze jsou zastoupeny deriváty purinu (Adenin, Guanin) a pyrimidinu (Cytosin, Thymin). Mezi N-bázemi protějších vláken dochází k vazebným interakcím. Mluvíme zde o zákonu komplementarity: spolu se váží vždy jen 2 specifické N-báze (vždy 1 báze pyrimidinová a 1 purinová), a to sice Adenin a Thymin (spojeny 2 vodíkovými můstky) a Cytosin a Guanin (spojeny 3 vodíkovými můstky). Mezi sousedními bázemi navíc působí van der Waalsovy síly (pomáhají k celkové stabilitě molekuly).

Obě polynukleotidová vlákna (primární struktura DNA) vytváří (nejčastěji) pravotočivou šroubovici označovanou jako double helix (sekundární struktura DNA).

Jako denaturaci DNA označujeme jev, kdy dojde (např. zvýšenou teplotou, extrémním pH) k oddělení obou vláken od sebe. Nejde přitom o permanentní oddělení – vlákna se mohou opět připojit k sobě (nebo se mohou spojit s jiným komplementárním vláknem) – to označujeme jako hybridizaci. Hybridizace nachází využití v metodách molekulárně genetické diagnózy nebo metodách rekombinantní DNA.
 

Zdroj:
www.genetika-biologie.cz/deoxyribonukleova-kyselina