Tuberkulóza skotu

Tuberkulóza skotu (TB) je chronické onemocnění zvířat způsobené bakterií Mycobacterium bovis (M. bovis), která je blízce příbuzná s bakterií způsobující tuberkulózu u lidí a ptáků. Toto onemocnění může postihovat prakticky všechny savce a způsobuje celkové narušení zdraví, kašel a nakonec smrt.
Název tuberkulóza je odvozen od uzlíků, kterým se říká „tuberkuly“ a které se tvoří v lymfatických uzlinách postižených zvířat. Až do 20. let minulého století, kdy se v rozvinutých zemích začala uplatňovat opatření k boji proti tuberkulóze, to bylo jedno z nejrozšířenějších onemocnění domácích zvířat na celém světě. V současnosti zůstává tuberkulóza skotu závažnou chorobou hovězího dobytka a volně žijících zvířat a je také významnou zoonózou. 

Výskyt onemocnění
Tuberkulóza skotu se vyskytuje po celém světě. Toto onemocnění se častěji vyskytuje ve většině Afriky a v některých částech Asie a Ameriky. Mnohé rozvinuté země u svých populací hovězího dobytka omezily nebo zcela potlačily výskyt tuberkulózy skotu, nicméně stále zůstávají významné oblasti výskytu této infekce u volně žijících zvířat v Kanadě, Spojeném království, Irsku, Spojených státech a na Novém Zélandu. Přestože za skutečné hostitele bakterií M. bovis je považován hovězí dobytek, byla tato choroba zjištěna u mnoha dalších druhů zdomácnělých i nezdomácnělých zvířat.

Přenos a šíření onemocnění
Toto onemocnění je nakažlivé a šíří se kontaktem s infikovanými domácími nebo volně žijícími zvířaty. Obvyklým způsobem nákazy je vdechnutí infikovaných kapének, které vylétají z plic při kašli. Telata a lidé se také mohou nakazit požitím syrového mléka od infikovaných krav.
Jelikož je postup onemocnění pomalý, může nakažené zvíře rozšířit tuto chorobu na mnoho dalších zvířat ve stádu ještě předtím, než se u něho začnou projevovat klinické příznaky. Hlavním způsobem šíření tohoto onemocnění je proto přemísťování infikovaných domácích zvířat, u kterých dosud nebyla tato choroba odhalena, a kontakt s infikovanými volně žijícími zvířaty.

Zdravotní rizika
M. bovis není hlavním původcem lidské tuberkulózy; tu způsobuje M. tuberculosis, ale lidé jsou vnímaví i vůči tuberkulóze skotu. Lidé se mohou nakazit jak pitím syrového mléka od infikovaného hovězího dobytka, tak vdechnutím infekčních kapének. Odhaduje se, že v některých zemích je až deset procent tuberkulózy u lidí způsobeno bakteriemi tuberkulózy skotu.

Klinické příznaky
Tuberkulóza skotu má obvykle dlouhý průběh a trvá měsíce nebo i celé roky, než se projeví její příznaky. Mezi obvyklé klinické příznaky patří slabost, nechutenství, ztráta tělesné hmotnosti, kolísavá horečka, záchvaty dráždivého kašle, průjem a nápadné zvětšení lymfatických uzlin. Nicméně bakterie také mohou zůstat v těle hostitele nečinné, aniž by vyvolaly onemocnění.

Diagnostika onemocnění
Standardní metodou zjišťování tuberkulózy skotu je tuberkulinová zkouška, při které se vpíchne do kůže malé množství protilátek a měří se imunitní reakce. Definitivní diagnóza se provádí kultivací bakterií v laboratoři, což je proces, který trvá nejméně osm týdnů.

Prevence onemocnění
Standardním opatřením proti tuberkulóze skotu je testování a porážka nakažených zvířat.
Programy eradikace (vymýcení) tohoto onemocnění spočívající v kontrole masa usmrcených zvířat, v intenzivním dohledu včetně kontrolních návštěv zemědělských podniků, v systematickém individuálním testování hovězího dobytka a v odstraňování nakažených zvířat a také těch, která s nimi přišla do kontaktu, jakož i v kontrolách přemísťování zvířat jsou velmi účinné a díky jim se podařilo toto onemocnění značně omezit nebo i zcela potlačit. Šíření nemoci u lidí zabraňuje pasterizace mléka nakažených zvířat, při níž se mléko zahřívá na dostatečně vysokou teplotu, která bakterie zabíjí. V humánní medicíně se provádí očkování, ale jako preventivní opatření u zvířat není příliš rozšířené. (kvas)