Kojenecký botulismus

První případ kojeneckého botulismu byl popsán v roce 1976. V USA je každoročně diagnostikováno 80–100 případů kojeneckého botulismu.

Kojenci jsou náchylní k botulismu v prvním roce života, přičemž více než 90 % případů se vyskytuje u kojenců mladších šesti měsíců.

Ke kojeneckému botulismu dochází po konzumaci spór Clostridium botulinum. Střevní mikroflóra kojenců není ještě dostatečně vyvinutá, aby dokázala inhibovat růst C. botulinum. Lékařská věda dosud zcela neobjasnila všechny faktory, které zapříčiňují, že jsou kojenci citliví ke kolonizaci C. botulinum. Nekyselé žaludeční šťávy dítěte, tělesná teplota a anaerobní prostředí vytvářejí ideální podmínky pro růst spór C. botulinum, usídlení (kolonizaci) C. botulinum v tenkém střevu a následnou produkci botulotoxinu.

Botulotoxin blokuje uvolňování acetylcholinu z nervových zakončení, a tak zastavuje jejich činnost. Typickými symptomy kojeneckého botulismu jsou zácpa, letargie, celková slabost, obtíže s příjmem stravy, změněný křik, může dojít až k paralýze (ochrnutí).

Med je jedinou známou potravinou (rezervoárem spór C. botulinum) spojovanou s kojeneckým botulismem. Proto by se med neměl podávat dětem do jednoho roku jejich věku. Díky osvětě se med nyní podílí na případech kojeneckého botulismu jen z pěti procent. Zbývajících 95 % případů kojeneckého botulismu je způsobeno spórami C. botulinum z životního prostředí (nacházejí se v půdě).

Výskyt kojeneckého botulismu hlásí 49 z 50 států v USA a byl zaznamenán v 26 zemích pěti kontinentů.

(kvas)