Fosfor

Fosfor patří mezi biogenní prvky, je jedním z nejrozšířenějších minerálů v těle, tvoří okolo 1% hmotnosti těla. Celkový obsah fosforu v lidském těle činí asi 600 – 700 g. Jeho anorganická forma (hydroxylapatit na bázi fosfátu) je přítomna v kostech a zubech (80 až 85 %), na jejichž stavbě se společně s vápníkem rozhodující mírou podílí. Dále je fosfor rozhodující pro energetický metabolismus, protože ve formě adenosintrifosfátu (ATP) je nositelem makroergních vazeb přenášejících energii. Fosfátový aniont má význam pro udržování acidobazické rovnováhy. V organické formě je fosfor součástí fosfolipidů, fosfoproteinů a nukleových kyselin. Je potřebný pro mozek a nervovou tkáň, k udržení pravidelného tepu srdce a k aktivaci mnoha enzymů.

Regulace fosforu v těle je úzce spjata s regulací vápníku, zasahuje do ní např. vitamín D.

Denní příjem fosforu kolísá a odhaduje se kolem 1 g/den. Zvýšená potřeba fosforu je zejména u těhotných a kojících žen a rostoucích dětí. Denní potřeba je 0,15 mmol/kg/den. Nedostatek fosforu se u zdravých osob prakticky nevyskytuje. Fosfor je vylučován převážně ledvinami ve formě fosforečnanů. Snížení koncentrace fosforečnanů v krvi může nastat při vysokých ztrátách močí při onemocnění ledvin, při acidóze, infuzi glukózy či katabolismu vlastních tkání. Ke zvýšení koncentrace fosforečnanů může dojít např. v důsledku předávkování vitaminem D. Vyšší příjem fosforečnanů se projeví jejich  vyšším obsahem v moči a poklesem močového kalcia. Naopak podáváním látek, které vážou střevní fosforečnany (Al antacida) může být zabráněno vytváření fosfátových (z fosforečnanů) močových kamenů (struvitové litiázy).

Mezi významnější přirozené zdroje fosforu patří mléko, ryby s jedlými kostmi (sardinky), vaječný žloutek a luštěniny. Zdrojem fosforu v mase mohou být anorganické sloučeniny fosforu vznikající jako důsledek rozkladu přirozených složek masa (ATP a DNK) při působení enzymů nebo mikroorganizmů. Fosfor je obsažen i v některých druzích koření a kořenících směsí. Pro organismus je využitelný především fosfor anorganický (např. z kostí), který se vstřebává prakticky ze 100%. Méně využitelný je zejména fosfor rostlinného původu. Problémem stravy bohaté na bílkoviny je skutečnost, že spolu s bílkovinami je přijímán i fosfor (fosforečnany), který se většinou objevuje vázaný na bílkoviny.

Vedle přirozené přítomnosti sloučenin obsahujících fosfor se do potravin přidávají fosforečnany, a to především kvůli svým emulgačním a disperzním schopnostem, ale i jako kypřicí prostředky, regulátory kyselosti apod. (sk)