Demineralizovaná voda

Pod pojmem „demineralizovaná voda“ se rozumí voda téměř nebo úplně zbavená rozpuštěných minerálních látek (obsah rozpuštěných látek není obvykle vyšší než několik mg/l, často < 1 mg/l), a to pomocí destilace, deionizace, membranové filtrace (reverzní osmózy (RO), nanofiltrace), elektrodialýzy popř. jinak. 

Voda v přírodě (podzemní i povrchová) používaná k pitným účelům, není nikdy chemicky čistou sloučeninou H₂O. Jde o systém ve vodě rozpuštěných plynů a především minerálních a zčásti též organických látek přírodního původu. V závislosti na místních geologických podmínkách existují vody velmi různého složení. Obvykle se hodnoty obsahu rozpuštěných látek pohybuji v řádu set mg/l. 

Je známo již stovky let, že pitná voda může být příčinou různých nemocí. To vedlo k postupnému vývoji legislativních předpisů pro vymezení kvality pitné vody. Voda bez minerálních látek nebyla a ani nemusela být předmětem snah o vymezení kvality, protože taková voda se v přírodě nevyskytuje (vyjma deště a ledu, které však v rozvinutých zemích nesloužily jako zdroj pitné vody) a pro pitné účely tedy nemohla být používána. Demineralizované, uměle vyrobené vody (původně voda destilovaná, později též deionizovaná či získaná pomocí RO) byly používány pro průmyslové, technické a laboratorní účely, což je ostatně dodnes jejich hlavní využití. 

Dosud známá zdravotní rizika z konzumace demineralizované vody lze rozdělit do několika oblastí: 

* Přímý účinek demineralizované vody na střevní sliznici, metabolismus a homeostázu minerálních látek, popř. na jiné tělesné funkce.

* Prakticky nulový příjem vápníku a hořčíku vodou.

* Snížený příjem některých jiných esenciálních prvků a mikroprvků.

* Vysoké ztráty vápníku, hořčíku a jiných esenciálních prvků z potravin vařených v demineralizované vodě.

* Zvýšené riziko toxického působení těžkých kovů přijímaných stravou.

* Zvýšené riziko druhotné kontaminace demineralizované vody.

(kvas)