Kopr

 

Kopr (Anethum graveolens) původem z jižního Ruska, západní Afriky a ze středomoří je po tisíciletí využíván pro své kulinářské a léčebné vlastnosti. Kopr je zmiňován v Bibli i ve starověkých egyptských rukopisech. Byl populární u kultur starověkého Řecka a Říma, kdy byl považován za znak bohatství a ceněn pro řadu hojivých účinků. Kopr prý používal i Hippokrates  jako složku prostředku pro hygienu dutiny ústní.

Výjimečné zdravotní účinky kopru jsou přisuzovány obsahu dvou hojivých složek – monoterpenů zahrnujících karvon, limonen a anethofuran a flavonoidů kampferolu a viceninu. Monoterpeny obsažené v kopru vykazují antioxidační aktivitu a přispívají k ochraně proti volným radikálům. Složení těkavých složek (silic) zařazuje kopr mezi tzv. „chemoprotektivní“ potraviny, které napomáhají omezení účinku některých typů karcinogenů např. benzpyrenů, jež jsou součástí kouře z cigaret, dřevěného uhlí nebo spaloven odpadů. U těkavých silic kopru byly také potvrzeny bakteriostatické účinky.

Kopr je z hlediska nutriční denzity velmi dobrým zdrojem vápníku, vlákniny, hořčíku, manganu a železa.

 

Doporučení pro nákup a uchovávání v domácnosti

Pokud je to možné, doporučuje se dávat přednost čerstvému kopru před sušeným pro jeho výraznější charakteristické aroma. Listy kopru mají být jakoby nadýchané a svěže zelené, avšak i mírně povadlé jsou použitelné.

Čerstvý kopr se má vždy uchovávat v lednici zabalený ve vlhkém papírovém ubrousku nebo se stonky ponořenými v nádobě s vodou. I při doporučeném způsobu uchování kopr zůstává čerstvý pouze po 2 dny. Kopr lze také mrazit vcelku, nasekaný nebo v miskách na tvorbu ledu přelité vodou.

Sušený kopr se doporučuje uchovávat v pevně uzavřených skleněných nádobách v chladném, suchém a tmavém místě po dobu max. šesti měsíců.

Nutriční složení kopru na základě dat dostupných v aktuální verzi Databáze složení potravin ČR.