Alergie na celer

Celer je častou příčinou potravinové alergie související s pylem, především v evropských zemích. Ve Švýcarsku a Francii je asi 30–40 % pacientů s potravinovou alergií senzibilizováno na kořen celeru a asi u 30 % vážných anafylaktických reakcí na potravinu pacienti uváděli jako příčinu celer.

Celer (Apium graveolens) patří do čeledi Apiaceae. Rostlinu tvoří kořen (bulva) a stonky (řapíky). Celer se konzumuje syrový a vařený (složka polévek, omáček) a jako koření (běžná přísada v různých zpracovaných potravinách). U alergických jedinců se vyskytuje alergie na bulvu častěji než na řapíky. Alergizující potenciál sušeného celeru (koření) je srovnatelný se schopností syrového celeru vyvolat alergickou reakci.

Existují minimálně tři skupiny alergenních proteinů celeru:

– Api g 1 (je homologický s Bet v 1, hlavním alergenem pylu břízy; jde o tzv. PR proteins=pathogenesis-related proteins),

– Api g 4 (profilin),

– CCD (cross-reactive carbohydrate determinants).

V důsledku zkřížených reakcí je přecitlivělost na celer často spojena s alergií na pyl břízy nebo pelyňku, odtud používaný termín “syndrom bříza – pelyněk – celer”. Pro střední Evropu je typická alergie celer–pyl břízy, pro jižní oblasti Evropy celer–pyl pelyňku. V německé literatuře se často popisuje “syndrom celer – karotka – pelyněk – koření”.

 

Stabilita alergenů k teplu klesá v pořadí: CCD (N-glykan obsahující fukózu a xylózu) > profilin > Api g 1 (nejvíce labilní). Někteří jedinci reagují na tepelně zpracovaný celer i tehdy, když byly použity vysoké teploty. Celer jako koření je alergenní pro ty, kteří trpí alergií na syrový celer.

 

Chybí více údajů o bezpečné prahové dávce. Lokální symptomy vyvolávají pravděpodobně dávky 0,7–2,7 g, systémové 7,5–31 g, přičemž u syrového a vařeného celeru jde o podobné dávky. Celer jako koření vyvolává reakce při nižších dávkách (0,16–5,85 g).

(kvas)