Nikl

Nikl (Ni) je prvek, který je z hlediska potřeb organismu zásadně potřebným stopovým prvkem Je obsažen v DNA a RNA, působí při krvácení, aktivuje enzymy a je nutný pro látkovou výměnu sacharidů.
Ve vyšších koncentracích však vykazuje toxické účinky. Inhalované soli niklu mají u lidí karcinogenní účinek. Nikl je celosvětově nejčastějším původcem kontaktních alergií, z kontaktní alergie se může někdy vyvinout i alergie na stravu obsahující nikl (původcem jsou ionty niklu transportované krevními cestami). K prvním postiženým místům patří ruce, nohy, prsa, krk, ramena, pokožka hlavy. Dále mohou vznikat ekzémy ve zvukovodu a na loktech. K dalším projevům patří bolesti kloubů, vypadávání vlasů, žaludečně-střevní potíže, záněty dásní, migrény a únava.
Zdroje niklu ve stravě
Hlavním orálně přijímaným zdrojem niklu je voda (především ta, která zůstává v kohoutku přes noc), a kuchyňské náčiní. Nikl se vyskytuje ve všech potravinách; rostlinné jsou na nikl bohatší než živočišné. Obsah závisí na znečistění ovzduší, složení půdy, teplotě a vlhkosti. Čím starší rostlina je, tím více niklu obsahuje. Ve vnějších vrstvách se vyskytuje větší množství, než uvnitř. Obzvlášť vysoká množství niklu se ukládají v luštěninách (včetně sóje), v listové zelenině, kakau, ovesných vločkách a ořechách. Z živočišných potravin jsou nejbohatšími zdroji vnitřnosti.
Příjem niklu stravou kolísá mezi 80 až 150 μg/den, ale při určité skladbě stravy může dosáhnout až 900 μg/den. V kombinaci s příjmem niklu z vody, příp. z kuchyňského náčiní, je to nadměrné množství.
Vzhledem k širokému rozšíření niklu v potravinách jej nelze při alergii ze stravy zcela vyloučit, lze ho jen omezit.
Při zpracování a skladování potravin se může obsah niklu zvýšit z důvodu vyluhování při delším kontaktu; záleží na kyselosti a agresivitě potraviny (sůl, koření).
Z oceli legované niklem se vyluhuje jen tak nepatrné množství niklu, že nebezpečí pro alergiky nehrozí.
Určitým problémem pro alergiky mohou být rychlovarné konvice s volnou topnou spirálou, a to zvláště když dojde k jejímu vyčištění-odvápnění, při němž se část niklu uvolní a při ohřevu přejde do vody. Pro alergiky proto nejsou vhodné nápoje připravené z prvních čtyř až pěti náplní konvice ohřívaných po jejím odvápnění.

Nejvyšší přípustná hodnota pro nikl v pitné vodě je 20 μg/l (vyhláška 252/2004), od r. 2008 bude tento limit platit i pro minerální vody (směrnice 2003/40/ES). (sk)