Tasemnice dlouhočlenná

Tasemnice dlouhočlenná je rozšířena kosmopolitně. Jejím hostitelem je výhradně člověk, mezihostiteli zejména prase domácí a člověk, méně medvěd, prase divoké, pes, kočka, některé druhy hlodavců a šelem.

Dospělá tasemnice žije v tenkém střevě. Zralé články s vajíčky (proglotidy) se odtrhávají a odcházejí stolicí ven (asi 500 vajíček na jednu proglotidu, denně se uvolní 3-5 proglotid najednou), přičemž vajíčka mohou v prostředí přežívat řadu měsíců. Mezihostitel je infikován požitím proglotid nebo vajíček přítomných v prostředí kontaminovaném lidskými výkaly. V žaludku se uvolní larvy, které pronikají střevní stěnou do krevního oběhu a jsou distribuovány do různých orgánů (zejména do svalové tkáně). Zde se mění v boubel (cysticercus cellulosae). Boubele vydrží v mezi-hostiteli naživu 3-6 let, časem se však jejich schopnost dalšího vývoje ztrácí a dojde k jejich ztukovatění nebo zvápenatění.

U člověka je cysticerkóza (t.j. nákaza vajíčky tasemnice a vznik boubelí) charakteristická tím, že se boubele vyskytují nejčastěji v očích a mozku, méně často ve svalech a podkožním vazivu. Dospělá tasemnice (prakticky vždy pouze jediná) se vyvíjí v tenkém střevě poté, co se člověk  nakazí požitím boubelí v syrovém, nebo nedostatečně tepelně upraveném vepřovém mase. Dospělá tasemnice může v člověku přežívat i mnoho let. Autoinfekce nebyla zatím s jistotou prokázána, nicméně ji vyloučit nelze. Taeniáza je masově rozšířena především v komunitách žijících v bezprostředním kontaktu s prasaty. Značný pokles jejího výskytu v některých oblastech lze dát do souvislosti s přechodem na chov prasat v chlévech. (old)