Prebiotika

Při objasňování vlivu různých složek stravy na lidský organismus byla vypracována v Japonsku koncepce tzv. prebiotik, která spočívá v tom, že konzumací selektivně fermentovatelného zdroje uhlíku lze pozitivně ovlivňovat složení mikroflóry tlustého střeva.

Termín “prebiotics” zavedli v roce 1995 Gibson a Roberfroid. Prebiotikum definovali jako “nestravitelnou potravinářskou přísadu, která pozitivně ovlivňuje hostitele tím, že selektivně stimuluje růst anebo aktivitu jedné bakterie nebo omezeného počtu bakterií v tlustém střevu, čímž zlepšuje zdraví hostitele”.

 

Dosud všechna známá prebiotika jsou oligosacharidy. Další výzkum v této oblasti pravděpodobně povede k poznání dalších látek, ať přirozených nebo syntetických, které budou v tlustém střevu selektivně podporovat růst mikroorganismů přinášejících prospěch svému hostiteli. Podporou růstu prospěšných mikroorganismů v tlustém střevu se zamezí růstu patogenů v tlustém střevu.

 

Aby se potravinářská přísada mohla klasifikovat jako prebiotikum, musí splňovat následující požadavky:

* být stabilní v kyselém prostředí žaludku a odolat i účinkům sekretů v tenkém střevu;

* dostat se do tlustého střeva v neporušeném stavu;

* selektivně se metabolizovat pozitivními mikroorganismy v tlustém střevu, např. laktobacilli a bifidobakteriemi.

 

Na světovém trhu je k dispozici řada prebiotik, jejichž výroba byla vyvinuta především v Japonsku (viz tabulka).
 

Inulin
frukto-oligosacharidy
galakto-oligosacharidy
sójové oligosacharidy
Laktulóza
laktocukróza (lactosucrose)
xylo-oligosacharidy
isomalto-oligosacharidy
gentio-oligosacharidy
 
Nejnověji se prověřuje využití prebiotické přísady jako složky vnějšího obalu používaného k zapouzdření probiotik (tzv. 4. generace probiotik).
(kvas)