Radioaktivita

Radioaktivní záření je způsobeno rozpadem radionuklidů (radioizotopů), což jsou atomy prvků s nestabilním jádrem. Při radioaktivním rozpadu vzniká záření alfa (proud částic alfa skládajících se ze dvou protonů a dvou neutronů), beta (proud elektronů) nebo gamma (krátkovlnné elektromagnetické záření), která mají různou pronikavost a různou míru biologických účinků. Radionuklidy jsou obsaženy ve všech formách života.

K možným zdrojům patří vznik země, trvalé vytváření v atmosféře působením kosmického záření, zkoušky jaderných zbraní, havárie atomových reaktorů.

Radioaktivní isotopy může vytvářet řada prvků. Při havárii v Černobylu (1986) se do prostředí dostaly především radionuklidy jódu, césia a teluru (131J, 137Cs a 132Te).

Obsah radioaktivních nuklidů v materiálech se nejčastěji vyjadřuje jako měrná aktivita v Bq (bequerell)/kg (1 Bg vyjadřuje počet rozpadů za s). Dávka záření se vyjadřuje jako energie pohlcená materiálem v jednotkách Gy (gray) tj. J/kg.

Radionuklidy se třídí do skupin podle nebezpečnosti (velmi vysokou radiotoxicitu má např. stroncium 90Sr, velmi nízkou uhlík 14C) nebo podle poločasu rozpadu (desítky miliard let u 232Th, 30 let u 137Cs).

Radioaktivita ze stravy tvoří jen malou část celkové dávky, kterou člověk dostává ze vzduchu, z půdy a ze stavebních materiálů. (Samostatně je popsáno ozařování potravin jako konzervační technika.) Největší podíl radioaktivity z potravin tvoří přírodní radionuklidy (40K a 14C). V dlouhodobém horizontu je havárie reaktoru v Černobylu málo významná. Pouze divoká zvěř a volně rostoucí houby z určitých oblastí (kumulující značná množství radionuklidů) jsou v současné době ještě silněji kontaminovány radioaktivním césiem.

Po vstupu do organismu se radionuklidy částečně zachytí v některých tkáních a v nich se hromadí a poškozují buňky, přičemž může dojít k nádorovému bujení.

V rámci EU je stanoven limit pro radioaktivní césium (134Cs a 137Cs) pro mléko a dětskou výživu 370 Bq/kg, pro ostatní potraviny dovážené do EU 600 Bq/kg. Radioaktivita se od r. 1986 soustavně kontroluje. Naměřené hodnoty radioizotopů 134Cs a 137Cs jsou hluboko pod mezními hodnotami. Stále však nelze vyloučit naměření ojedinělých zvýšených hodnot u některých druhů spárkaté zvěře, zvláště černé zvěře a jelenů.
Podle některých doporučení by se volně rostoucí houby měly konzumujte nejvýše v množství 200 až 250 g týdně. (7/2013 sk)