Výživový význam chrómu
Vydáno: 28. 8. 2009
Autor:
Chróm je důležitý pro zprostředkování účinku inzulinu v buňce. Suplementace chloridem nebo síranem chromitým má příznivý účinek u diabetiků a pacientů odkázaných na parenterální výživu.
Vedle často zmiňovaných stopových prvků jako železo, zinek či selen jsou v lidském organismu k normálnímu fungování zapotřebí i nepatrná množství prvků jako chróm, mangan či molybden. Znalosti o potřebném množství zatím nejsou dostačující.
Výskyt a význam
Chróm je potřebný pro zprostředkování účinku inzulinu v buňce. Probíhá to na molekulární úrovni prostřednictvím oligopeptidu vážícího chróm (chomodulin). Chróm se tak podílí na všech procesech látkové výměny souvisejících s inzulinem.
V přírodě je chróm široce rozšířen. Významnými zdroji jsou např. rajčata, fazole, hrušky nebo celozrnné výrobky, ořechy, kakao či ryby (viz tabulka 1 původního článku). Biologická využitelnost je ovlivněna řadou faktorů. Důležité jsou především chemické vlastnosti (troj- nebo šestimocná forma, anorganická nebo organická forma). Míra absorpce závisí na přísunu, tzn. je vyšší při nízkém příjmu a nižší pro vysokém. Mezi látky zlepšující absorpci v trávicím traktu patří kyselina nikotinová, vitamin C a chelátotovorné látky jako jsou aminokyseliny. Naproti tomu zinek, železo či vanad působí proti absorpci chrómu. Průměrná využitelnost chrómu ze stravy je jen 0,5 až 3 %. V krvi se chróm váže na albumin a transferrin svalové a tukové tkáně. Hlavními zásobárnami jsou játra, ledviny, mícha, měkké tkáně a kosti. S věkem se zásoby snižují, ale dosud není známo, zda s tím souvisejí patofyziologické změny. K vylučování chrómu dochází z 80 % močí, zbytek potem a žlučí. Rychlost vylučování je ovlivňována složením stravy. Studie ukazují, že vylučování chrómu zvyšují rafinované sacharidy (bílá mouka, cukr).
Doporučení
Pro stanovení doporučených množství není dostatek údajů. Doporučení D-A-CH uvádějí 30 až 100 μg/den, WHO 20 μg/den. Skutečný příjem (v Německu) se odhaduje na 61 – 84 μg/den, což se zdá vyhovující. Referenční hodnota uvedená ve směrnici 2008/100/ES (změna směrnice 1990/496/ES o nutričním značení) je 40 μg/den.
Projevy nedostatku či nadbytku
Projevy nedostatku či nadbytku
Nedostatek chrómu se v praxi vyskytuje vlastně jen u pacientů odkázaných dlouhodobě na neobohacenou parenterální výživu. V takovém případě se může projevit nedostatečné využití glukózy. V pokusech na zvířatech se deficit chrómu projevil hyperglykémií a intolerancí glukózy podobně jako při diabetu. Dalšími symptomy jsou poruchy látkové výměny se zvýšeným obsahem cholesterolu a s omezením růstu.
Nadbytek chrómu působí prooxidačně a kancerogenně. Šestimocné sloučeniny škodí především při dlouhodobém profesním kontaktu s kůží nebo sliznicemi. Naproti tomu nadbytek trojmocného chrómu ve stravě má jen nepatnou toxicitu (působení na ledviny, játra a reprodukční orgány). Není dostatek údajů pro stanovení hodnoty NOAEL, pokusy ukazují, že negativní dopad nemá ani orální příjem chrómu 1 mg/den.WHO doporučuje nepřekračovat suplementací příjem 250 μg/den. Do doplňků stravy je povolen jen chlorid a síran chromitý (viz vyhláška 225/2008 Sb.). Dříve používaný pikolinát není schválen kvůli sporným negativním vlivům pozorovaným u lidí (snižování hmotnosti, anémie, trombocytopénie, hemolýza, poruchy funkce jater, ledvinová nedostatečnost a poruchy chování). Negativní vliv na DNA a další toxické efekty byly potvrzeny studiemi in-vitro.
Diabetes
V řadě intervenčních studií s diabetiky typu 2 (dávky chrómu 200 – 1000 mg/den) se prokázalo zlepšení tolerance glukózy a požadovaných hodnot cukru a inzulinu v séru a HbA1c. Pozitivně byly ovlivněny i různé parametry látkové přeměny lipidů (snížení celkového cholesterolu a triglyceridů, zvýšení HDL-cholesterolu) a docházelo ke snížení vylučování glukózy a fruktosaminu močí. Zlepšení se projevilo i u pacientů, u nichž se vyvinul steroid-diabetes po dlouhodobé medikaci kortikoidy. Existují však i studie v nichž příznivý účinek chrómu nebyl prokázán.
Efekt suplementace zdravých osob je sporný.
Dtsch. Lebensm. Rdsch., 105, 2009, č. 8, s. 490-494