Proso

Běžně používaný název proso zahrnuje několik botanických rodů a druhů s podobnými vlastnostmi. Nejznámější je proso seté (Panicum miliaceum L.), které se pěstuje především v Rusku, Číně a v USA. Proso je někdy označováno za vůbec nejstarší obilovinu kultivovanou člověkem. V současné době má proso hlavní podíl ve výživě řady afrických národů, podle údajů FAO jsou z celkové roční produkce prosa (ca 30 mil. tun) plné dvě třetiny využívány pro lidskou výživu. V ČR dochází k renesanci prosa ve srovnání s pohankou a pšenicí špaldou poněkud pomaleji. Většina prosa se zpracovává na jáhly, z nichž se připravují ponejvíce kaše a nákypy. Jáhly jsou bohaté na bílkoviny, minerální látky (železo) a vitaminy (B_1,B₂, karotenoidy), poměr základních živin –bílkovin, sacharidů a tuků se blíží doporučovanému optimu. Jáhly jsou lehce stravitelné a jsou proto doporučovány i pro dětskou výživu. Proso neobsahuje lepek a je tudíž vhodné pro bezlepkovou dietu celiaků. Proso je díky své nutriční hodnotě, která převyšuje v průměru všechny ostatní běžné cereálie stále více vyhledávanou obilovinou a nachází uplatnění při vývoji nových funkčních potravin.   (kop)